Malátné neurčito upřímného egoismu

bolestný úsvity ráno neúprosně velí jít tiše dál

za oknem světla
nevysvitlých hvězd
ti tykají
ať chceš nebo nechceš, stojí ti po boku
při intimních vnitřnostech zlomeného svědomí

neuskutečněné zlomeniny
sobeckých snů
tvoří realitu
společenského šílenství, či ignorace
spálených geniálních nápadů
na záchranu vlastního utopického světa
plemená, ale rychle dohořívající osudová slova
utápějicí se v molových akordech těžkých návyků
společné (dis)harmonie
se zdají být ničím, snad jen zapomenutou vůní peřin
her na lidskost přeměněnou v nevinnost
...mizí naráz spláchnuty do záchodu
sebejistou rukou
po které nikdo nechce vysvětlení

sliby se plní až na kříži
když při nahém uvědomění neskutečnosti
stačí říct: Odpusť pane!
a lidem přijde že je to jaksi málo
že gumovat život slovem
je proti slunečnímu svitu
ale až vyhasneš
spadneš do stejného neznáma rovné dimenze
nahořklé ironie která nestačí
na to
abys spočítal svoje hříchy

/nepochopení značí vysvobození/
/pochopení značí vysvobození/

a ty


až kostky dopadnou na zem a ukážou své hodnoty

řict : dobře, já to beru.
a vymít si hlavu kysličníkem
abys za oknem v nevysvitlých hvězdách viděl něco jiného slíbené království nebeské?
nepomůže
nemá


(miluj)

---