Stěny šeptají

...šeptejme také.

A stěny šeptají…pakliže vstoupíš do cizí místnosti neohlášen a úplně sám. - Přistoupil k oknu a zatáhl jemu povědomé závěsy. Kde je jen mohl vidět? Tyto tuctové závěsy patřící všem. - V místnosti se zešeřilo, to proto, aby bylo slyšet i ta nejjemnější slova, škrábance, všechny zvuky. A prasklina na zdi, táhnoucí se podél jako puklé vejce, natahuje své provázky do všech rohů ulity domu.
Těmito prasklinami prostupuje lehké světlo, světlo, které lze jen těžko pozřít nenasytnými zraky, avšak o kterém neochvějně víme, že je zde - a to je také to jediné co můžeme o něm na jisto říci. - Usadil se na pohodlném divanu a pozoroval z nedůvěrou toto na první pohled nesmyslné divadlo. - Podvědomě však cítíme, že něco zde bylo již dávno před námi a je nám líto, že to něco bude také dlouho po nás (uprostřed pokoje vyšlehl plamen). - Z doutníku a z úst se vylilo trochu dýmu. Položil hlavu na polštář a čekal dokud vše neskončí. - A stěny šeptají…

---