V práci s dalšími myšlenkami

O SKUTEČNOSTI

A čekám a čekám, až vědci vyvinou přístroj, který by otiskl obraz, který mám v hlavě, nejlépe i s pocity.
Protože slovy se jen tak zlehka dotýkám skutečnosti. A když si to pak za den přečtu, sama si už přesně nevybavím ne hlavní myšlenku, ale ty zajímavé podtóny, které nejvíce rozeznívají duši.
Asi začnu fotit. Třeba pak zážitek bude ucelenější a skutečnost té chvíle trvalejší.
Ale pro mne samotnou to už bude minulost, tak jako pro vás nádech a výdech, který jste právě udělali. Neohlížejte se. To, co vám mělo z minula zůstat, zůstalo v pocitech a intuici.
A až příště pojedete na dovolenou, foťák nechte doma a pořádně se rozhlížejte. Uvidíte toho mnohem víc, než na hledáčku.

A lidé kolem vás určitě pochopí, že jste vyměnili sérii nafocených památek za odpočinek, který vám vydrží delší dobu.

O NOVINKÁCH

Přiletělo ranní ptáče. Jak jsme je poznali? Se zalepenýma očkama minulo větev na sezení a narazilo do stromu. Důsledky netřeba si představovat, řekněme třeba, že se mu nic nestalo, jen v hlavě se mu rozsvítilo.
A tak od té doby více odpočívá, strom opouští jen občas, kvůli potravě, a kouká kolem, co že všechno se to na tom jeho malém světě, kam až dohlédne, děje.
Mohlo by poodletět o kus dál, tam se zase pod stromy budou odehrávat jiné příběhy. Ale když tady je toho tolik k vidění! Když se podíváte pořádně! Sedmikráska třetí zleva každý druhý den ztratí okvětní lístek a nálady větru v tomto místě rozhodně ještě nezakusilo všechny.
Když se ženeme za věcmi stále novými, dojde nám nakonec, že jsme nejvíce času strávili na cestě. A z těch věcí jsme toho moc neviděli. Pamatujete si ještě jaké stromy rostly před vaší základní školou? Že vás to nikdy nenapadlo?
Tak utíkejte. Je tolik novinek... A až potkáte infarkt, vyřiďte mu prosím, že ho pozdravuji a ať se nebojí, že ještě dalších pár let bude mít žně.

O ČEM PRO KOHO

Přišla mi pěkná kritika. Kdysi bych se cítila hrdě, že si někdo myslí, jak mi to jde...
No dobře, přiznávám, ještě teď někde ve mně dole ten červíček hlodá. Ale snažím se ho utopit.
Jsem ráda, že můžu psát.
Jsem ráda, když se to někomu líbí.
Jsem ráda, když se to někomu nelíbí.
Protože jsem ráda, že něco, co by stejně na ten papír dopadlo, vyvolá v někom reakce. Jsem ráda za něj, že má možnost reagovat, a to způsobem, jakým chce.
Proto jestli nechcete, nepište reakce. Raději si vychutnejte ten čas s vlastními pocity, se sebou samými. Tak jako já, když píšu.