Do usínání

V městě Hameln měli krysy. A buďme upřímní, bylo jich tam moc. Nesnesitelně moc. Nepředstavitelně moc. K tomu ještě připočítejte pětkrát tolik a dostanete přibližný počet krys v městě Hameln. Chodníky vypadaly spíš jako notně ošoupaný a nevábný oživlý koberec. Lidé se už báli vymáčknout si zubní pastu na kartáček, aby se nějaká krysa nevysoukala z tuby ven. Byly prostě všude. Městská rada se to rozhodla řešit situaci tak, že ji někdo vyřeší za ni, a tak povolala Krysaře.

Krysař našel město po čichu. Sjednal s městskou radou podmínky a rada zahnala lidi domů. Krysař se mohl dát do práce. Sotva se Krysařovy ruce roztančily po těle flétny a zazněly první podivné tóny, všechno kolem ožilo. Ke Krysaři se hnala řeka šedivých kožíšků. Všechny čenichy se obrátily jediným směrem – za Krysařovou flétnou. Krysař zvolna kráčel městem a ozvěna drápkatých tlapek se hnala za ním. Krysař prošel městskou bránou a zamířil k louce. Krysy uhranuté hudbou šly s ním. Najednou se před nimi objevil potok s malou lávkou. Ta byla tak úzká, že Krysař raději potok přeskočil. Krysy ovšem musely přejít po lávce, ale pěkně jedna po druhé. A tak přešla první krysa. Za ní druhá. Třetí. Čtvrtá…