Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePo kolejích
31. 01. 2008
0
0
817
Napsala jsem dneska takovou docela „jinou“ básničku, kde hnus, krev a smrt hrají neodmyslitelnou roli. Příště přijdou i havrani u mrtvol, rozklované útroby, ale ještě se neodvažuji. Jsem zpátky v celé své obludnosti a morbiditě a nedám si jen tak něco vymluvit... Bude hůř...Hehe... :-)
Trochu smutku a hnusu do dnešního dne…
Ptám se a Osud mi do mozku mlčí
Společně na stejné cestě
S myslí zabalenou v těstě
Po kolejích spolu táhneme
Na vyhybkách sotva zahneme
Nikdo směr jízdy nemění
A ani výpravčí zde nelení
Dva bláznové jdou po trati
A za jízdenky neplatí…
Společností naší jsou jen kolejnice
Kameny, vítr a pražců na tisíce
Nádraží nám v dáli mizí
Všechno je nám náhle cizí
Když tak tady s tebou táhnu
Až na dno svědomí si sáhnu
Proč tu s tebou asi kráčím?
Kam se ženu? A za čím?
Kam se ženu? A za čím?
Když na železnici padne noc
A času ke spánku není zrovna moc
Ty vezmeš mě na své svá ramena
Víš, kolik pro mě Ty znamenáš
Pokračujeme stále dopředu
Chodidla rozbodaná od hřebů
Únavou jsme oba zničení
Udýchaní, polomrtví, zpocení
Hledáme na tratích nenalezené
Před vlastní mantinely lezeme
Překonáváme tu sami sebe
Jsem stále s tebou, ale i bez tebe.
Jdu stále dál, ruku v ruce mého Osudu
Snad něco vydržím, i případnou ostudu
Osude můj, můj jediný příteli
Drž si mě pevně, měj mě na zřeteli.
Neupusť mě samotnou na cestu zlou
Nenech mě v tunelu tápati tmou
Budeš vždy po mojem zesláblém boku,
Bude-li třeba i několik roků…?
Ptám se a Osud mi do mozku mlčí
Vnímám jen, jak v dáli vítr skučí
A dvě oslnivá světla v zádech mých
Tu odchází ty myšlenky, tu mizí smích
Do zad přijíždí nám noční souprava
Světla v tunelu mísí se zleva doprava
Volám, řvu, prosím a křičím:
„Potřebuji tě…“ Neodpovíš ničím.
Ty mou zoufalost ignoruješ
Body rychle vyskóruješ
Mě tu, můj Osude, necháváš
A sám nade mnou vyhráváš
Lokálka s rychlostí projela
Má mysl však tady dojela
Moje tělo se rozskočilo
Pro mě už všechno skončilo
Ty tady končíš svou pouť taky
Po obloze smutně proudí mraky
Tvé tělo roztrháno jest
Po stěnách stéká dávná čest
Tu naše osoby končí štreku svou
Však duše má půjde zas s tebou
Navždy půjdou duchové dál
Spolu zapomenou na těla ležíc opodál
Ležely tam bez tepu a bez duše
Na kusy roztrhány byly suše
Tělní tekutiny se tu převalují
A kolejnice promazávají
Hnus a odpor obchází kolkolem
Však pod prvním vlakovým kolem
Vše zmizelo pryč, rozdrceno beze stopy
Kdo však očistí ty zakrvavené stropy?
Kdo však očistí ty zakrvavené stropy?