Vánoční

„Říkám ti abys odvázal psa“

Syčí žena z nitra domu.

„Přitáhli kdoví odkud, tak ať zase táhnou dál. To je jen výmluva že sem museli kvůli sčítání lidu. Kdo by chtěl takovou chásku sčítat! A vůbec, kolik jich tedy vlastně je ?“

Hospodyně se zasměje nehezkým nuceným smíchem, který zní ozvěnou v domě. Matné světlo na zápraží osvětluje dvojici, stojící před napůl otevřenými dveřmi, které svým tělem je zaplňujíc hospodář a majitel domu.

Unavená žena ve vysokém stupni těhotenství hledí stranou a muž s plnovousem dál prosí hospodáře pohledem. Po chvíli tiše promlouvá:

„Přespali bychom v útulku, ale byl plný, neměli již pro nás místo“.

Chvíli mlčí a potom dodává:

„Obešli jsme již všechna stavení, ale nikdo nás nemůže na noc přijmout“.

Hospodář nasazuje vlídný a smířlivý tón a obrací hlavu do mlčícího domu.

„Ženo, snad na jednu noc bychom mohli, dům je dost velký a jsme v něm již sami.“

Dům ale odpovídá pronikavým hlasem:

„Ať tě to ani nenapadne, všechno nám ukradnou, dům zapálí a nás zabijí. Donesl si na to i sekeru, nevidíš ? A než to udělají, tak ten divnej chlap mě ještě znásilní“

Hospodář se kysele ušklíbne a obrátí oči k nebi.

„Vidíte to sami.“

Chvíli váhá, potom se odpoutá od dveří a rychle přistupuje ke dvojici. Mluví skoro šeptem:

„Za domem je chlév. Je tam sucho a je v něm dost sena“

„Děkujeme ti pane“

Odpovídá dvojice jednohlasně. Muž něžně pokládá ženě ruku kolem ramen a pomalu spolu odchází do tmavé betlémské noci. Na nebi nic nenasvědčuje tomu, že tmu za krátký čas prozáří, k Zemi se pravidelně vracející, kometa.