Dědovi

Je to neuvěřitelných 10 let,

co dozněly tvoje housle.

Ale dodnes,když je slyším,

vidím tebe.

(i když si taky vzpomínám,

jak jsme tě jako děti proklínali,

když jsi  nás v nekřesťanskou dobu

svým hraním probouzel

a večer jsme nemohli

díky tvé hudbě spát).

V paměti mám pořád ukryté spousty příběhů,

které jsi nám neustále vyprávěl

(ale v našem věku jsme je nechápali

a nebyli jsme vůbec vděčnými posluchači).

Vidím to jako dnes:

Byla jsem asi ve třetí třídě

a ty jsi mne chtěl překvapit.

Stoupl sis pod okna učebny

a mával jsi na mne.

Viděli to všichni spolužáci

a já se strašně styděla.

Dneska bych byla

tím nejšťastnějším člověkem pod sluncem,

kdybys mne tahkhle překvapil v práci

a byla bych na tebe náležitě hrdá.

Ale už se tě nedočkám ...