Beauty

To není vůbec špatný návrh, možná i lepší než můj původní pes se postavil. Z eufonického hlediska určitě, z významového si však nejsem úplně jistý. Možná je to příliš doslovné a návodné a já jsem viděl jen jeho záda, takže z toho se moc dobře nepozná, jestli překvapený byl nebo ne.

moc tomu nerozumím, ale něco mě na tom přitahuje

moc tomu nerozumím, ale něco mě na tom přitahuje

ale výzva k souboji - to už je interpretace - to už tam vkládáš něco ze sebe, haiku by mělo být především o věrném zobrazení skutečnosti (tj. popis primárně) - imho

nesedne mi nic z toho. prostě haiku s obsahem "něco se stalo - pes něco udělal" mi přijde divný. strašně polopatická atd. kdyby autor spí reakci popsal třeba nějakým "výzva k souboji", tak neřeknu, ale pes vstal mě neoslovuje.

No, tak já jsem samozřejmě pro svoji verzi :-). Stanul na dvě, stoup na dvě atd je jen obměnou první neumělé verze. Pes na zadních je asi klišé, ale v tomhle dílku by bylo, myslím, na místě.

Co se mě týká, brala bych tu Houmeles verzi. Pitbul tomu dodává šťávu. A taky je do počtu slabik :-).

co říkáte následujícím verzím: pitbul na zadních (autor: Houmeles)) 1) pes stanul na dvou 2) pes si stoup na dvě 3) pes náhle na dvou Která z nich se vám zdá nejlepší? Jak byste je případně seřadily od nejlepší verze k nejhorší. Nebo přijdete s vlastní ještě lepší verzí? Předem děkuji za odpověď a omlouvám se těm, kterým toto avízo přijde otravné. Kdyby to pro vás otravné bylo, dejte mi prosím vědět, ať vás už s tímdle neotravuju...

zvrhlík: v tomto případě sousloví "hrdinný pes" je na místě.

jorel - hrdinný - není to už hodnocení? - tj. subjektivnost v haiku nepřípustná?

Už jsem na to přišel, jak zformulovat, co mi vadí. Když se řekne: "Pes se postavil", vždy člověk chápe, že na všechny čtyři. Ale tys měl jistě na mysli to, že se postavil na zadní. To je pro psa trochu zvláštní případ.

A co je nepřirozeného na tom, že se pes postaví (neříkám, že to vyzní nejlíp)? Mně zas přijde nepřirozené vynechávat tam přísudek. To už potom není ani čeština pomalu - dělat výpustku (elipsu) jednoho z nejdůležitějších slovních druhů... - Sloveso je často jádrem sdělení.

pes postavil uši

No právě: prostým jazykem. Jak to navrhl Houmeles: "pes na zadních". A nebo ten pitbul, aby Ti to sedlo do počtu slabik :-).

Jak by jste to ale napsali jinak (ten poslední řádek) ? Nejlépe, aby byla zachována ta hybnost - ta náhlá změna. PS: Nemá být haiku psáno prostým jazykem bez všemožných jazykových kudrlinek? Tj. má být v haiku luna místo měsíc, čokl místo pes? Já myslím, že ne. Tím neříkám, že jsem s tím posledním řádkem úplně spokojen, ale nic lepšího jsem fakt nevymyslel.

Pěkný postřeh. Souhlasím ale s tím, že "pes se postavil" je tak trochu vyjádření v protézách.

obrat "pes se postavil" mi připomíná základy mateřského jazyka někdy ve druhé třídě. nevím proč, ale ten obrat mi kazí jinak celkem zajímavý postřeh.

Příčina a následek v tomhle haiku nejsou (aspoň ne explicitně). Ty jsou jen v mé interpretaci. Napjatě koukat může dvě hodiny, ale postavit se (proces stávání), tak aby to trvalo dvě hodiny moc nejde. To vstávání přece trvá kratší dobu (okamžik) než to vlastní stání. A to vstávání se děje souběžně s poletujícím igeliťákem v jednom okamžiku. No prostě mi přijde pes vstávající kvůli? igeliťáku zajímavější než letící igeliťák a náhodou? v tutéž dobu pes opřený o plot. Tj. aby člověk (tady pes) viděl nestačí mít jen otevřené oči, ale občas i změnit úhel pohledu. Jinak to neuvidí nebo to aspoň uvidí jinak, hůř.

Však já netvrdím, že tam má být "panáčkuje". Uvědom si, že v haiku se neodehrává jedno kvůli druhému, ale všechno v jediném okamžiku. Není tam příčiny a následku. Kompozice spatřeného podléhá jiným řádům, než přísné logice. Jdeš a vidíš toto (v jediném mžiku): Letí igelitový pytlík a pes na zadních napjatě kouká (zřejmě). Je také dobré nedopovědět vše, pokud jsou nějaké souvislosti nasnadě, čtenář si je rozlouskne sám. A když ne? U dobrého haiku je to jeho problém :-)

On nemusel začít panáčkovat. Třeba ležel a postavil se na všechny čtyři. Tak jak jsem to napsal to má víc významů. (lze uvažovat, že se postavil na zadní (tak to bylo i v reálu) nebo na všechny čtyři. Nezačal panáčkovat, prostě se předníma tlapkama opřel o plot. (ale interpretovat se to dá různě) Slovní záznam reality je vždycky víceznačnější (méně konkrétní) než realita samá. No já to pojímám tak, že hlavní pohyb je v tom psu (náhle a nečekaně povstal, aby uviděl ten pytlík lépe, který si jen tak líně a pomalu letí (patrně proto - proč by jinak vstával? nebo jen souhra okolností?) (protiklad pozvolnosti/pomalosti a náhlosti/rychlosti) je v tom troška dychtivosti + (protiklad očekávatelnosti (to že ten pytlík poletí dál) a překvapení (to že náhle a nečekaně vstal pes) PS: Vyňala ňadro zní přece skvěle. :) Chápu, že ne každý je posedlý eufonií (zvukosledem) tak jako já.

On nemusel začít panáčkovat. Třeba ležel a postavil se na všechny čtyři. Tak jak jsem to napsal to má víc významů. (lze uvažovat, že se postavil na zadní (tak to bylo i v reálu) nebo na všechny čtyři. Nezačal panáčkovat, prostě se předníma tlapkama opřel o plot. (ale interpretovat se to dá různě) Slovní záznam reality je vždycky víceznačnější (méně konkrétní) než realita samá. No já to pojímám tak, že hlavní pohyb je v tom psu (náhle a nečekaně povstal, aby uviděl ten pytlík lépe, který si jen tak líně a pomalu letí (patrně proto - proč by jinak vstával? nebo jen souhra okolností?) (protiklad pozvolnosti/pomalosti a náhlosti/rychlosti) je v tom troška dychtivosti + (protiklad očekávatelnosti (to že ten pytlík poletí dál) a překvapení (to že náhle a nečekaně vstal pes) PS: Vyňala ňadro zní přece skvěle. :) Chápu, že ne každý je posedlý eufonií (zvukosledem) tak jako já.

Copak někdo řekne, když uvidí panáčkovat psa: "Pes se postavil"? To je jako by řekl: "Vyňala ňadro". Co se té "rezonance" týká, myslím, že to zase není takový zázrak, to "s", "e" a "p". A že začal panáčkovat v tu chvíli, když kolem letěl ten pytlík? Na to ukazuje ta pomlčka, která je v tomhle haiku předělem. Pohyb už se ukrývá v plachtícím pytlíku. Pes jen zvědavě kouká a vzpírá se na vodítku nebo se opírá o pletivo plotu. Jeho napjatost evokuje absence slovesa. Ale hlavní pohyb je v pytlíku. Igelit se většinou jen lehce vznáší. Kdežto pes sebou trhá. I v tom je kontrast a pro něj mě tvoje haiku zaujalo.

A co máš furt proti tomu pes se postavil? :) Buď prosím konkrétnější. Mně se naopak líbí právě jak tam to s, e a p krásně rezonuje. A navíc tvoje návrhy maj tu nevýhodu, že nezdůrazňují to, že se postavil právě tehdy když kolem proletěl ten pytlík. Z tvých variant by se dalo usuzovat, že stál před tím než ten igeliťák proletěl kolem něj. pudl/pitbul proč ne (ale to na zadních nezdůrazňuje vůbec tu nastalou změnu - ten pohyb tam není explicitní, přímo vyjádřený) PS: ale pitbul je fakt dobré slovo (pro tohle haiku)!

Tak "pudl" třeba. Nebo "pitbul". To je fuk. Nějak se vyhnout tomu "pes se postavil". To zní fakt hustě: Za plotem plachtí igelitový pytlík - pibul na zadních.

zdrobněliny bych do haiku taky moc necpal (je to taky citově zabarvené - akorát na druhou stranu)

Tak psíček. Za plotem plachtí igelitovej pytlík - psíček na zadních.

čokl je subjektivně zabarvené - to by v haiku být podle mně nemělo

To "pes se postavil" je divný. Co tak: "čokl na zadních"? Ale tip Ti dám.

:-)

ležel na zápraží jako SULTÁN A TYRL a lízal si - ...včerejší rány.-)) /**