Sirky

v blátě světa pohozené
nikomu už nechybí
studené a beze jiskry
navzájem hledají alibi.
teď tu leží svorně spolu
odevzdaně, netečně
ty co vroucně milovaly
i ty co plály zbytečně.

co zdává se vyhořelým sirkám
na zemi v prachu ?
že zase z plamene nemají strachu
že zas planou,prozáří noc
že zase zapálit mají tu moc
a hořet pro lásku jejich jest úděl

však vrátit plamen sfouklých sirek
to snad zmůže jenom Bůh
nebo člověk - blázen, snílek
a tak trochu dobrodruh.