Vzácná medicína

<<<<<<<<<<<<

Léčit máš, tak proč ten pocit

když odešel jsem od tvých dveří

a vyšel vstříc bezesné noci

klid předstíral jen ztěží

Těšit máš, když něco bolí

a rány ošetřit vždy jemně

už jen pro myšlenku tvoji

ctít život že má být zjevné

Kdy stalo se že pomalu

přestávám myslet na jiné

nad rozkaz padesáti maršálů

byl tvůj pohled, který nemine

Zasažen, zraněn, seknut, kulhající

sbírám se sám malátně a ztuha

jen stopa polibku na zaprášené líci

je lékem tvého nemocného druha

Tak prosím ještě prášek dej mi

a ať je sladký jako včera

prchavou nemoc tou medicínou sejmi

buď tu se mnou, něžná, vřelá