Smutný drak

Básnička o dráčkovi?

Já maličký rytíř jsem lesem šel,

když kolem podivný drak letěl.

On velmi zvláštní barvu kůže měl,

rukavičky z ní bych nosit chtěl.

 

On měl barvu nebesky modrou,

na večerní hostiny velmi dobrou.

Tu vzácnou  kůži jsem musel získat,

aby na mě dvořané mohli obdivně pískat.

 

Rychle jsem nový směr cesty zvolil,

abych toho zvláštního draka skolil.

On na blízké přistál mýtině,

vrhl jsem se za ním hrdinně.

 

Mé kroky však se rychle zastaví,

když mé oči o sedm hlav zavadí.

Počtem hlav to však není,

pohled do oči vše změní.

 

Ten dráček má oči tuze krásné,

vedle nich tisíce hvězdiček zhasne.

Rytíř svůj meč  odhodil,

drakovi se mírně uklonil.

 

Jen pár lidí tu pověst zná,

že byla jedna dívka líbezná,

z které se stalo dračí stvoření

a že jen oči se jí nikdy nezmění.

 

Já tuhle pověst však znám,

proto na drakovi poznám,

že není zlým drakem,

s nebezpečným zrakem.

 

Její krásné oči ve mě vše změnili,

pohledem do nich chci trávit hodiny.

Jen do jejích očí se dívat,

o jejich kráse baladu zpívat.

 

V očích jí je vidět jen žal,

její úsměv bych si vidět přál.

Jenže ona je jen dračí stvoření

a to se nejspíš nikdy nezmění.

 

Možná jednou řešení najdu,

zjistím o její proměně pravdu.

Do té doby budu bloudit světem,

její oči mi budou v srdci květem.

 

Stále na mě smutně hledí jen,

chtěl bych s ní být každý den.

A však já jsem rytíř a ona drak,

proto musím odvrátit svůj zrak.

 

Nová pověst mezi lidmi vznikla,

moje duše u ní smutně vzlykla.

 

O tom že jeden rytíř bloudí světem,

aby zjistil co je tím prohnaným lékem.

Aby v očích neviděl jen žal,

aby její úsměv ho u srdce hřál.

---