tisíce kousíčků kolem

Jednou, držel jsem své srdce.

bylo nemocné a já je držel v dlaních

a pozoroval jsem jak choří.

A se slzami kanoucími mi po tvářích mu říkal:

"Srdíčko moje, vydrž.

Půjde to,

spolu to zvládneme, uvidíš."

Sám jsem věděl, že už se nevyléčí.

Srdce mi puklo v rukou,

rozletělo se na tisíce kousků

a už jsem je nikdy nedal dohromady.

Ty kousíčky leží všude kolem,

v zimě, v létě, pořád.

Ale už je nikdy nikdo neposbírá,

a tak žiju bez srdce.

Vlastně.. žiju s ním,

ale je rozprášené všude kolem.