JENŽE..

   Čekám. A sedím. A koukám.
   A celou dobu na dveře.
   Sedím. A vedle mě mý.
   Dvě nevlastní. Neteře.

   Tý jedný říkají láska.
   A tý druhý nenávist.
   Ta první je prohraná sázka.
   A ta druhá. Je jako uschlej list.

   Tak čekám. A sedím. A umírám.
   Dveře jsou pořád ještě zavřený.
   Jen padám. A padám. A padám.
   Jen posledních pár metrů nad zemí.

   Jen jednou chtěl bych jít dál.
   Bez toho, abych se utopil.
   Na cestě pro svatý grál.
   Jen jednou. Jen na pár chvil.

   Už dávno. Dávno už nic nečekám.
   Už dávno. Jsem ztratil smysl cesty.
   A ráno. Až probudím se zase sám.
   Až ráno. Probudím se. Jen jestli.

   A jen s jednou chtěl bych jít dál.
   Bez toho, abych se zase utopil.
   Jen s jednou chtěl bych být král.
   Jen s jednou. Abych žil.

   Tý jedný říkají láska.
   A tý druhý nenávist.
   Ta první je prokletá kráska.
   A ta druhá. Ta chce tě do tmy svíst.

   Jen s jednou chtěl bych jít dál.
   Jen s jednou bych se i utopil.
   Na cestě pro svatý grál.
   Jen s jednou. A jen na pár chvil.

   Ta druhá. Je jenom uschlej list.
   A vítr sílí.
   Už slyším. V tunelu vlaku hvizd.
   Koleje tlačí a já. Já už nemám dost síly.

   Protože s tebou chtěl jsem jít dál.
   Jen s tebou jsem. Pochopil.
   Že skrýváš co kdy jsem si přál.
   Však příliš pozdě. Než abych dopil.

   Jen s jednou. Šel jsem dál.
   A s ní. Se taky utopil.
   Na dosah byl svatý grál.
   Jenže ne víc. Než na pár chvil..