Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Byla temná noc. Keira se probudila z hlubokého spánku. Koukla se na postel a uviděla, že nemá svého oblíbeného pejska. Prý je to její věrný ochránce. Keira vstala a šla hledat psa. Vždy ho musela mít při sobě. I když byl jen z plyšu, Keira ho měla velice ráda a když se jí někdy ztratil, vždy ho chtěla najít. Keira šla do kuchyně kde psa uviděla na židli. Usmála se na něho a vzala si ho do náruče. Ty jsi mě ale vylekal, myslela jsem si, že už tě nenajdu. Říkala Keira. Bosky šla zpátky do pokoje, až uslyšela cvakání dveří. Myslela si, že je to průvan, tak šla ke dveřím, aby je zavřela. Najednou na schodech uviděla jakousi postavu. Šla po schodech a zeptala se: Je tam někdo? Keira uslyšela podivné zvuky. Nazula si boty a šla se kouknout ven. Byla neproniktutelná tma. Keiře začínala být zima, ale nebála se. Se svým pejsem byla v bezpečí. Před sebou uviděla tu stejnou postavu. Následovala ji. Podivná postava se blížila k lesu, až postava zašla do lesa. Neboj se pejsku, bude to dobrý. Řekla ještě Keira než vstoupila do lesa. Šla po mýtince až uviděla, že se postava zastavila. Postava měla černý plášt a pomalu se otáčela k Keiře. I když Keira měla svého ochránce, pejska, měla čím dál tím větší strach. Když se postava otočila, Keira uviděla krásnou paní která se pěkně usmívala. Kámen ji spadl ze srdce, jelikož paní vypadala nevině. Krásná paní natáhla ruku a řekla: Pojď semnou, pojď! Ale kam? Zeptala se Keira. Do dětské země. Žádný dospělý do této zěmě jít nemůže, jenom já. A můžu chodit za maminkou a tatínkem? Zeptala se Keira. Je mi líto, ale pokud do dětské země vstoupíš, nikdy se nevrátíš. Keira chvíli přemýšlila, až se nakonec rozhodla. Půjdu s vámi. Dobře, ale on jít nemůže. Vyřkla paní. A kdo? Zeptala se Keira až se za chvíli koukla na pejska. Nikdy ho nechtěla opustit, ale zvědavost ji přemohla. Se slzami v očíc pejska opustila do trávy a rozeběhla se k paní. Chytla ji za ruku a už byli v dětské zemi. Byla to nádhera! Hezčí než země, v které žijeme. Po několika týdnech se Keiře začalo stýskat po své rodině. I když tu to bylo nádherné. Bylo tu všechno zadarmo, ale nic nebylo lepší než rodina. Ale jak krásná paní pronesla, kdo do této země vstoupí, nikdy se už nevrátí. Teď už může Keira jenom na svoji rodinu a přátelé vzpomínat. Někdy se jí o nich i zdá sen, jak se Keira vrátila do země, ale to je jenom sen. Keira už nikdy neuvidí rodinu a přátelé. Zůstane navždy v dětské zemi.
Písmák