Splněné přání

Taková pohádka o Aničce, které se splní její přání..

Anička je malá holčička, která má velice ráda zvířátka. Blíží se její šesté narozeniny, takže pokud byla celý rok hodná, určitě dostane nějaký pěkný dárek. Anička se jednou ráno vzbudila a utíkala bosky do kuchyně za maminkou, která právě chystala snídani. Mami, mami! Co je Aničko? Zeptá se Maminka. Už mám narozeniny? Zeptá se dětským hláskem děvčátko. Maminka se usmála a odpoví: ale Aničko, říkala jsem ti, že narozeniny máš až za týden. Anička odešla s klopenou hlavou smutně do svého pokoje. Ještě než Anička odešla, maminka na ni zavolala: Za půl hodiny se přijď najíst! Jo! Zařvala Anička a pak si zpátky lehla do své postele. Víčka se jí za chvíli zavřela a usnula. Zdál se jí krásný sen. Ve snu dostala na své narozeniny krásné štěnátko. Bylo hnědočerné a vypadalo roztomile. Najednou se ve snu objevila paní v bílém oblečení. Vypadala jako anděl. Byla tak překrásná a z jejích ůst ze ozvalo: Aničko, nemusíš mít strach, tvoje přání se ti vyplní! Anička se krásné paní zeptala kdo je to. Jsem Anděla. Tvůj přízrak, který s tebou je pocelý život a vidíš mě jenom ty. Jsem jako tvůj anděl strážný, splnuji ti tvé přání,a le jen pokud jsi byla celý rok hodná! Odpověděla paní. Krásný sen po několika vteřinách skončil a Anička uslyšela už jenom hlas své maminky. Mami, ty jsi mě vzbudila ze krásného snu! Vztekala se ospalá Anička. A kterýpak to byl sen? Zeptá se maminka. to je tajemství! Řekne Anička s andělským ůsměvem a vstala z postele. Oblečení máš nachystané na stolečku. Řekla maminka. Jo, dobře. Řekla Anička. Po chvilce maminka odešla. Anička si šla pro své papuče, které měla u postele. Když si je nazula, uviděla, že jí jsou skoro malé. Vida! Řeknu mamince, aby mi na narozeniny koupila nové papuče, abych měla v čem chodit. Libovala si malá Anička. S malými papuči utíkala do vedlejšího pokoje s sestřiný posteli. Sáro, vstávej! Sára neodpověděla, jenom se převalila na druhou stranu postele. Já to řeknu mamince, že nechceš vstávat! Mamí! No jo, už vstávám! Řekne nabručeně 15náctiletá sára. Proč máš tak rozcuchané vlasy? Zeptá se Sáry Anička. No proč asi!? Odsekne Sára. Anička se na ni ušklíbne a odejde do kuchyně. Mmm, co to tu voní, mami? Zeptá se Anička. Tak to asi budou buchty, které nám přivezla babička. Tak ty určitě budou dobré. Ujisťuje Anička a sedne si na svoje místo u stolu. Před sebou vidí jenom váu a v ní květiny. Přičichne si k nim a říká: Mami, ty květiny taky voní, voní všechno na světě? Zeptá se Anička. Někomu něco voní a někomu naopak ne. Nä tuto otázku ti odpovědět nemohu. Řekne Maminka. A mami, existuje něco podobného jako anděl strážný, někdo, kdo splní všechna naše přání? Maminka se na fantastickou Aničku usměje a odpoví: Záleží na tom, jak hodně na tu danou bytost věříš. Takže mi splní všechna moje přání? Jako třeba abych měla pejska? Moc se Aničko nevyptávej, nebo toho budeš litovat! Tak jo! Souhlasí Anička. Po týdnu se Anička vzbudí a myslí si, že už dneska doopravdy má narozeniny! Chce se ale přesvědčit tak utíká za maminkou a zeptá se: Mami, mami, mám dneska narozeniny? Zeptá se. Konečně ti můžu odpovědět že ano. Dnes máš narozeniny. Jupí! Anička utíká do svého postele a vzpomíná na krásnou paní v jejím snu. Najednou Anička uslyší jakýsi podivný hlásek. Přibližuje se ke dveřím a otevře je. Před nimi stojí maminka s krásným štěnátkem. Jůů, štěnátko! Anička se rozeběhne k mamincem dá ji pusu a řekne jí: Díky maminko, já jsem to věděla, že dostanu pejska. Ale Aničko, ty jsi to možná tušila ale nevědila jsi to jistě. Anička jenom přikývně, že to věděla a vezme si pejska do náruče. To je nemožné! Je stejný jako v tom snu! Říká si v duchu Anička. Anděla doopravdy říkala pravdu, splnila mi moje přání! Tady máš ještě nějaké drobnosti. Mei těmi věci patřili i papuče! Anička ještě jednou poděkovala mamince a utíkala s pejsem do svého pokoje.

---