Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Docela smutné, ale končí docela dobře:)
A mimochodem, tenhle příběh je asi dva roky starý, takže jsem ho psala asi v 10.
Tady je takové info o příběhu.
Info: Příběh vypovídá o jedné dívce a psovi Příteli.
Herci: Dívka Viktorie, Pes Přítel
Tip: Dobrodružný
Motto: Pes, nejlepší přítel člověka
Procházela se po malé cestičce u lesa. Foukal studený vítr, padal listí..... Přemýšlila, co bude dělat dál. Co bude dělat sama venku. Kde bude přebývat. Jediné místo, kde by ji nenašli, byl starý dum hned u hřbitova. Bála se tam jít, ale i přesto šla. Přemýšlila, jak by to asi dopadla kdyby tam nešla. Věděla, že tam musí jít, i když slzy čím dál více tekli z očí. Začalo pršet, a Viktorie byla štastná, jelikož déšt má ráda. Nastavila obě ruce, a déšt jí pleskal po dlaních. Po chvilce se začalo blýskat, tak se Viki rozběhla k domovu. Otevřela dveře, a nikdy by tomu nevěřila, co uviděla. Krásný nábytek, všechno nové.... Divné myšlenky se jí honili hlavou, proč je tu to tak krásné. Vždyť dum je už tak starý. Přemýšlila, jestli tady nikdo nežije. Procházela se po místnostech, až uslyšela cvakání dveří. Zalekla se, a rychle se schovala za skřín. Vyšel pes, který vypadal docela mile. Viki si oddychla, a pomalu se blížila k psovi. Pes byl velmi přítulný. Viktorie byla štastná, že není sama. Jak se říká, pes je nejlepší přítel člověka. A snad není? Viktorie nikoho nemá, jen psa. Dala mu jméno přítel. Trošku podivné, ale jí to bylo jedno. On byl jejím nejvěrnějším přítelem, a jí nevadilo, že bude muset navždy zůstat v domě. Nemusela, ale chtěla. Do konce života neviděla vycházející slunce, ani déšt, který tak měla ráda. Zůstala navždy jenom se psem Přítelem
Písmák