Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZatím bez názvu
02. 03. 2008
0
0
870
Autor
Wenďa
Když podívám se z okna
a snažím se přemýšlet,
když jde po dvoře kvočna ,
nesnažím se jí vidět.
Tolik věcí v životě přehlédneme ,
tolikrát mám štěstí uteče...
Jak voda co písek unese
a nebo když právě neteče...
Každá věc nám něco připomene,
ať dobrou nebo špatnou věc.
Člověk nikdy ji nezapomene,
tak jako v kostele modlitbu kněz.
Dřív psaly se něžné dopisy,
co srdce dívky těšily.
Mohla si je v potají schovat
a pak o samotě listovat.
Chtěla bych také nějaký dostat,
ale nikdo nepíše.
Pak k srdci ho schovat,
asi za to nestojím, nejspíše.
Pár krásných slov slyšet
potřebuje každý,
aby dokázal životem běžet
a zvítězit nad pastí...
a snažím se přemýšlet,
když jde po dvoře kvočna ,
nesnažím se jí vidět.
Tolik věcí v životě přehlédneme ,
tolikrát mám štěstí uteče...
Jak voda co písek unese
a nebo když právě neteče...
Každá věc nám něco připomene,
ať dobrou nebo špatnou věc.
Člověk nikdy ji nezapomene,
tak jako v kostele modlitbu kněz.
Dřív psaly se něžné dopisy,
co srdce dívky těšily.
Mohla si je v potají schovat
a pak o samotě listovat.
Chtěla bych také nějaký dostat,
ale nikdo nepíše.
Pak k srdci ho schovat,
asi za to nestojím, nejspíše.
Pár krásných slov slyšet
potřebuje každý,
aby dokázal životem běžet
a zvítězit nad pastí...