Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Zatím bez názvu

02. 03. 2008
0
0
870
Autor
Wenďa
Když podívám se z okna
a snažím se přemýšlet,
když jde po dvoře kvočna ,
nesnažím se jí vidět.

Tolik věcí v životě přehlédneme ,
tolikrát mám štěstí uteče...
Jak voda co písek unese
a nebo když právě neteče...

Každá věc nám něco připomene,
ať dobrou nebo špatnou věc.
Člověk nikdy ji nezapomene,
tak jako v kostele modlitbu  kněz.

Dřív psaly se něžné dopisy,
 co srdce dívky těšily.
Mohla si je v potají schovat
a pak o samotě listovat.

Chtěla bych také nějaký dostat,
ale nikdo nepíše.
Pak k srdci ho schovat,
asi za to nestojím, nejspíše.

Pár krásných slov slyšet
potřebuje každý,
aby dokázal životem běžet
a zvítězit nad pastí...

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru