Bezejmenná

Až budeš cítit tak málo lásky jako já,
sesuneš se v křečích na postel.
Pojď budeme si tykat, teď máme toho spustu společného.

Známe se moc dobře na láskyplná slova
a duchaplné lži si vlastně už neříkáme.
Už nemluvíme vůbec

S pocitem samoty koulím se ze stráně
a ty vedle mě zpíváš do prázdného sálu z plných plic.
Co ti na to mám říct? Že zacpávám si uši?
Život se dá různě žít, a tak ho žijem, líp to ani nesvedem.

Jednou až umřem vypláčem si oči,
protože ty jsi zpíval a já z toho ohluchla.
a já jsem hřála a ty jsi napopel shořel.