červená

Napsala mi slova něžná,
mi vzalo to dech zcela.
Tváří se jak milá kněžna,
však netuším, co tím říci chtěla.

Teď váhám nad upřímností její,
snad jen špatně si to vykládám.
Oddávám se ale snění,
že za pravdivé to pokládám.

Zůstanu však ve snech,
pohlcen a šťasten.
Propadnu se v prázdnech,
jsem z toho nějak zmaten.

Chci toužit po ní stále jen,
však snem se pouze ukájet.
Prožívat ten krásný sen,
srdce si tím rozkrájet.

Je krásná, milá, něžná v tváři,
však srdce zmrzlé, které září.
Můj anděl ale pláče,
když v hlavě ji mám.
Já chci za ním kráčet,
jeho touhu já znám.

Zůstanu ukryt před zraky všech,
mé myšlenky, ale budou tobě na doslech...