NEBE NAD SOMMOU-22

Do vzdáleného dunění děl se začal ozývat hluk automobilu, který se drncavou jízdou přibližoval k letištní ploše. Poručík Robert Fantes upřel zrak na hangáry a stavení na okraji letiště, načež řidič vozidla nedaleko letištní plochy zastavil.

„Tak jste, pane poručíku na místě. Za pár dnů určitě začne vofenzíva. Tak vám přeji hodně štěstí!“ řekl mu za volantem.

„Děkuji. To štěstí budu určitě potřebovat,“ mínil Fantes a vystoupil z automobilu. Ten poté odjel po cestě, po které proudilo velké množství britských vojáků. Fantes se na pochodující zástupy v khaki uniformách chvíli díval a poté vykročil k letišti.

„Nazdááár Roberte!“ zahulákal na něho od jednoho z hangáru nadporučík John Elliot, jenž byl pro svou výšku přezdíván Dlouhán.

„Ahoj Dlouháne! Tak jsem zase zpátky a jsem rád, že stihnu začátek ofenzívy!“

„Ta kanonáda už trvá nepřetržitě několik dní a nocí. Jak bylo v Paříži?“

„No prostě skvěle! Užíval jsem si, jak jen to šlo.“

„To si dokážu představit. Žádnou chorobu sis přitom užívání doufám neuhnal,“ zašklebil se s úsměvem Elliot.

„To teda ne!“ vyhrkl Fantes, jemuž hned došlo, co tím myslí.

„Pořád teď chráníme balony a letadla, co říděj dělostřeleckou palbu. Vzduch je plnej granátů. Ztratili jsme Davidsona. Sestřelil ho předevčírem Albatros. A Southona rozerval granát,“ sdělil mu smutné novinky, co se staly, když byl na několika denní dovolené.

„Hm, tušil jsem, že za těch pár dnů, co tady nebudu, se něco takovýho stane.“

„Máme tu dva nováčky. Nemaj toho jako tradičně moc nalítáno a starej mi dal za úkol, abych je do začátku vofenzíny, co nejlíp připravil na boj.“

„S tím ti rád pomůžu. Moc dobře si pamatuji na své první dny tady.“

„Tak to budu rád. Dneska je vezmu nad zákopy, aby si začali zvykat.“

„Tak to poletím s tebou. Musím se zase rychle dostat do bojový kondice.“

 Na travnaté letištní ploše stála čtveřice letadel rámové konstrukce s motory za kokpitem. Jednalo se o Airca D.H.2 s jedním pevným kulometem. U nich byla čtveřice postav v leteckých oblecích, která se chystala na let podél frontové linie.

„Tak jsme vám řekli všechno, co by se mohlo nad zákopama stát. Budeme se držet spíše u naší strany zákopů, tak riziko útoku Hunů není velké, ale s tím si nikdy nemůžeme být jistý,“ řekl nováčkům Robert Fantes a zadíval se do jejich obličejů, v nichž se zračilo napětí. Zanedlouho čtyři letadla vzlétla do vzduchu, pak pozvolna stoupala do výše a za několik minut doletěla k frontové linii, na níž z jedné strany hřměla děla a na té druhé, se zem otřásala pod explozemi granátů. 

KONEC DVACÁTÉ DRUHÉ ČÁSTI