ÚTOK ZE VZDUCHU

Pokus o narušení TišnovskoČebínského vzdušného prostoru

Včera, konečně po delší době, bylo počasí moudřejší a dovolilo i nám pilotům PPG, dostat se do vzduchu. A tak se hned začalo laborovat, co se poletí a kam. Na internetu v diskuzi u Proksika (http://proks.paraglide.cz/) se hned začalo spekulovat o nějakém dlouhém přeletu, napříč naší krásnou zemí. Nakonec, jsme , ale byli jen vyrozuměni, že se chystá obsazení našeho domovského, vzdušného prostoru náletem od Rosických pilotů a to jsme nemohli nechat jen tak.

Odpoledne, jsem vysvětlil rodince, že dnes jdu do létat, ať se jim to líbí,  nebo ne, a že musíme trénovat, a že už mne prostě svrběj krovky a že … , no důvodů bylo celkem dost. Manželka i děti uznali, že takhle smutného, mne už dlouho neviděli a že mne tedy odvezou až na letiště a ať už dám pokoj.

Celá naše Tišnovskočebínska letka se sešla na našem polním letišti kousek od Tišnova zvaném Smradlavka, ( po vzniku tohoto názvu , raději nepátrejte),

 a hned jsme začali skládat naše stroje. Každý se pochlubil ze svoji výmluvou, jak se mu povedlo obelstít rodinku, aby mohl jít lítat. A chystali jsme se na nájezdníky z Rosic. Každý jsme si rozložili své nádobíčko a již netrpělivě vyčkávali, kde ty padouchy zahlédnem.

Najednou se nad obzorem objevili tři čárečky, které se velmi rychle přibližovali, no a tak jsem okamžitě vyhlásil poplach a celá naše letka, jako jeden muž, odstartovala naproti těm opovážlivým narušitelům. A již jsem ve vysílačce slyšel, jak se začínají formovat k útoku. Zaujali jsme tedy obranou pozici , nazvanou, schody , kdy nejsilnější jedinci jsou při zemi a ti slabší, jako návnada operují ve větší výšce. Toto evidentně naše útočníky velmi pobavilo, neboť si jen hlásili, po vysílačce, že s jedním obráncem proti sobě nebudou mýt žádnou potíž. Jaké však bylo jejich rozčarování, když se najednou kolem nich, začali ze spod vynořovat, další a další stroje. Zahlásil jsem do vysílačky „ Tatranky Opávia vzduch - vzduch, připraveny a odjištěny.“ No a pak se rozpoutalo to pravé peklo. Bitva to byla ohromná. Stroje létali nahoru a dolů, doprava a doleva, ve vysílačce se ozývali všemožné zvuky a nářky o pomoc a …..

( Bohužel, internet je veřejnou záležitostí a tak Vás nemohu o přesném průběhu boje informovat podrobněji. Jediné co mohu dodat je, že v průběhu bitvy a i celého našeho letu, nedošlo k porušení  žádných, letových ani jiných předpisů a že nikdo nebyl zraněn ani zabyt J)

….po asi 15 minutách,  už ale ve vzduchu zavládl zase klid a mír.

 Seřadili, jsme všechny naše i cizí stroje , do moc elegantní formace a letěli jsme dále na výlet společně. Přes vysílačky jsme komunikovali o krásách naší vlasti a sledovali krajinku pod sebou. Udělali jsme si společně moc pěkný výlet po českomoravské vysočině.  A když už se slunce chýlilo k západu, tak jsme se každý rozlétl ke svým domovům. My jsme přistávali na naší Smradlavce, kde jsme si každý, z  ryze tréninkových důvodů, dali přesnost přistání, sbalily naše stroje a rozjeli se k rodinkám. Byl to zase jednou moc fajn prožitý večer s kamarády v povětří.