Kapky života

   Prší. Déšť dopadává prudce na zem. Každá kapka se po dopadu odrazí, a ještě než se stane součástí velké louže, proletí se vzduchem v drobném geometrickém útvaru. Ten je pro každou kapku jiný. Charakteristický. Jedna vytvoří polokruh, druhá jen čáru, po které se sklouzne rychle dolů. Stačí sekunda, jedno mrknutí oka a osa, která tu byla před chvílí vytvořena kapkou, mizí. Je nahrazena další, a ta zase jinou, a tak to jde pořád dokola. Miliony kapek a pomyslných os, které následují své předchůdce.

 
   „Ježíši, ty si vůl!“ zařval Reindhard chraplavým hlasem a rozchechtal se. Šla z něj hrůza. Mole ho chvíli pozoroval, a nakonec se posadil vedle něj. Papírová krabice se probořila a ze země se zvedl oblak prachu. Rozkašlali se.

    „Ježiši, ty si vůl, Mole!“ zopakoval Reindhard po několika hodinách. Mole tupě civěl do zdi. Pozoroval paprsek světla, který šel do místnosti malým oknem plným pavučin. Nepatrně kmital, Molovi však tento záchvěj připadal jako obrovské vlny na moři, o které se odráží prudké středozemní slunce.

    „A proč, proč sem jako ten vůl?“ zeptal se Mole a v náručí svítal pet láhev. Reindard se stočil do klubíčka, byla mu zima, bylo mu zle, jeho bílá pleť se chvěla.
„Protože si kupuješ sračky vod lidí, který neznáš. Každý druhý doktorský hovado ti to za pjéťo napíše na recept, rozumíš? Ale vono asi ne, když podporuješ tu zkurvenou mafii! Vydělávaj na volech, jakým seš ty, chápeš?"

    Mole pokrčil rameny a vrátil se k pozorování mořské hladiny. Vlny ho pomalu ukolébaly ke spánku.

 
   Když se probudil, Reindhard už v místnosti nebyl. Jeho kapka života dopadla na zem, prudce se odrazila a vytvořila ve vzduchu geometrický útvar neurčitých tvarů, které lidské oko zaznamenalo jen jako mžitku.