Panna z jezera (i když není jisté jestli opravdu panna)

Už dlouho cestuji na svém koni. Jsem unavená a dolámaná ze sedla. Už jen kousek. Někam na trávu, aby se mi příjemně leželo a odpočívalo. A řeka, že bych jela kousek kolem ní. Třeba se nakonec les změní a otevře se v louku. A opravdu po chvíli se les změnil a pak se přede mnou otevřela louka, kde řeka padala z velkého vodopádu. Vzduch byl nasycen jiskřivostí vody. Sesedla jsme z koně. Poplácala ho po šíji.
" Tak vidíš," pronesla jsem k němu, "aspoň něco pozitivního dne. Dáme si koupel" během toho jsem ho odstrojila a pak se sama svlékla z haleny a kalhot. Zase na chvili volná ve své nahotě.
Teď už jen honem do vody. Přišla jsem ke břehu řeky. Jemně namočila chodidlo nohy. Ucukla jsme, tak studená. Kousek ode mne se sklání můj kůň a zhluboka pije. Pomalu jsme vešla do vody, tak pomalu abych oddálila setkání kůže se studenou vodou. Při tom jsme si užívala průzračné vody, která kolem mne proudila. Pak jsme se pomořila. Voda objala mé tělo.
Doplavu až k vodopádu, abych nechala padat vodu na své tělo. Jaký je to slastný pocit po tak dlouhé cestě. Jak je ta voda chladivá v horkém únavném dni. Cítím se jako v sedmém nebi. Tak to by snad stačilo, nic se nesní přehánět. Doplavu ke břehu, a když si stoupnu na nohy...
"co to " pomyslím si. Na břehu stojí pět elfů a všichni na mne míří svými luky.
"a sakra." tentokrát to řeknu nahlas. Bylo to všechno až moc dokonalé.
Nad mým oblečením a ostatními věcmi se sklání jeste jeden. Jako ostatní taky blond...
Vyjdu na břeh a nakloním se k němu."Dovolíte?" vezmu si halenu a kalhoty. Bohužel můj meč drží v ruce "sakra" pomyslím si.
Nasoukám své mokré tělo do oblečení. No halena je mi docela na nic. Jak je teď mokrá, tak stejně všechno odhaluje.
Elf se zvedl od mého oblečení. V jedné ruce můj meč a v druhé luk.