Vražda na perónu v Bedfordu

    Nacházíme se na omšelém vlakovém nádraží v Bedfordu, v nepříliš velkém městu v Anglii. Již pár minut zde netrpělivě přešlapuju a čekám, kdy přijede londýnský rychlík. Konečně je tady, už přijíždí, co se to však děje? Za ohromného skřípotu brzd se muž v černém klobouku stojící napravo ode mne hroutí k zemi! Po bližším ohledání není pochyb o tom, že je mrtev! Musíme zavolat policii, a to ihned!

   Ve stejném okamžiku prožívá pan Charlie Fox se svou ženou přímo idylickou sváteční večeři v jednom pavlačovém domě na Chester street. Pojďme se za nimi podívat.

   „Jsem tak ráda, že jsi už doma, Charlie.“

  „Potěšení je na obou stranách, Flóro.“

  „Chutná ti? Udělala jsem pečené maso se zeleninou po irsku, doufám, že mi to nehodíš do obličeje jako Chaplin s tím, že ti to nechutná.“

  „Ohó, naopak budeš mi muset přidat, jinak tě odsud nepustím, je to výtečné!“

  „S radostí. A jak se dařilo v práci? Naskytl se nějaký nový případ?“

  „To jsi mě pobavila. Zajímavé to moc není, hlídáme místostarostovi ženušku, jestli mu nezahejbá, ona je taková potvůrka, šup sem šup tam a už je v náručí pana továrníka. Koneckonců práce v terénu je pořád lepší než vysedávat celé hodiny v kanceláři.

  „Jsi za to placený miláčku.“

  „Ale jak? Na masíčko nám to stačí, jenže na vínko ještě ne. Pořádných případů je málo, zkrátka není do čeho píchnout.“

  „Taky jsem na to myslela. Mám tady inzerát, který pomůže našemu rodinnému rozpočtu. Večer půjdu předčítat slepci, panu Desmoulinsovi, bydlí na Tower street. Nezlobíš se?“

  „Inu proč bych měl. A nebudeš se bát?“

  „Leccos jsem se od tebe naučila, neměj strach!“ paní Foxová dopila svůj čaj a vydala se na cestu. Plynové lampy byly již zažehnuté a doprava ustávala. „Co to bude za člověka? Bude k ní slušný?“ honí se jí hlavou. Nu což, každá zkušenost je k něčemu dobrá.

  Je na místě. Stiskla zvonek, dveře se otvírají a v nich se objeví šedivějící pán s knírem a holí v ruce. Snad ji nechce vyhnat? Upřímně na ni promluví: „Račte dál, vzácná paní.“

  „Děkuji, pane Desmoulinsi.“

  „A víte, že jste první, kdo mi na ten inzerát odpověděl? Dlouhé měsíce jsem nemohl nikoho sehnat. Nabídněte si sušenky, čaj bude za chvíli hotov.“

  „Vy asi hodně zbožňujete beletrii, že?“

  „Správně, paní Foxová, než jsem přišel o zrak, strašně rád jsem četl, máte pravdu. A též ta samota, hledám lidskou společnost. Budu vám dávat za každé čtení libru padesát, platí?“

  „Souhlasím, pane Desmoulinsi. Máte nějaké přání, ohledně toho, kterou knihou bychom začali?“

  „Dneska řekněme – vidíte tu poličku? – tak podejte od Henryho Jamese juniora v oranžový vazbě Eugena Pickeringa, kdybyste byla tak laskavá. A napijte se čaje, je vynikající.“

  „Ó, děkuji. Od pana Liptona bývají vždycky dobré čaje.“

  „Bezesporu, paní Foxová.“

  „Tak začínáme. Noc byla čarokrásná, sezóna dostoupila vrcholu, otevřená okna lázeňského salónu vysílala dlouhé pruhy světla a v přestávkách, když hudba umlkla, byl slyšet kovový hlas krupiérů v tichu salónu… “

  „Velice hezky čtete, jen co je pravda, máte krásný hlas, pokračujte.“

Paní Foxová přečetla několik kapitol, večer se chýlil ke konci, nastal čas odchodu. „Ráda jsem Vás poznala, pane.“

  „I já Vás. Přijdete v pátek?“

   „Vynasnažím se,“ řekla a odešla domů. Protože věděla, že je poměrně atraktivní ženou, zrychlila krok a vyhýbala se temným místům Bedfordu. Před prahem svého domu se zula. Pak se osprchovala a hupsla za Charliem do postele.Vzorně plnila své manželské povinnosti, jak se na řádnou choť sluší a patří. Ten ji uvítal slovy: „Ty už ses vrátila?“

            „Ano, drahý.“

   „Jaký byl ten slepý pán?“

   „Příjemný člověk, Charlie.“

   „Přeji ti krásné sny, Flóro.“

   „Já tobě též.“

      V noci pršelo a vzduch byl tak svěží, jak si jen dovedete představit. Vajíčka na slanině již byla hotová a ranní noviny na stole. Pan Fox právě přišel do jídelny.                  

            „Hezký den, Flórinko“

   „Dobrou chuť, můj muži.“

   Otevřel svůj oblíbený deník, kde stálo:

„Mord na nádraží v Bedfordu

   Včera kolem páté hodiny odpolední byl zavražděn zámožný občan, pan Thomas Simpson. Očití svědci chybí. Avšak kdo by  mohl mít zájem na smrti tohoto muže, který znal jen úspěch a krásné ženy, to zatím neví ani policie. Pakliže by mohl někdo přispět lecjakou užitečnou informací k dopadení pachatele, nechť se dostaví na oddělení pátrací stanice…“