Les fenetres des souvenirs

... Verunce ...

Uvnitř mé (poněkud svérázné) hlavy

V hloubi elektrizujícího tmavého ticha

Je – v oblasti zvané Hipokampus – pár oken

Stále pootevřených

Jimi se mohu dotýkat okamžiků, které se zhroutily

Do hromádky černobílých fotografií

 

 

Mysl mi provoní rok 85

A já znovu nosím domů užovky a myši

Raky a pětky z matematiky

Taky vidím dýni jak končí v okně naší kuchyně

(Jsem ti říkal Pavlíno, že se to takhle nehraje!)

A našeho mývala, co dostal jméno po té velké rybě  pana Melvilla

(nepodobal se ani jemu ani jí, přísahám!)

 

 

V těch oknech jsi i Ty, Veroniko

Ale na tobě září barvy

(bílá zůstala u Renoira, černou vyplácal Gaugain)

- (možná už pračlověk) -

A to je dobře!

Jsem si jist!

Rozhodně vím!

Že to není tím, že náš čas stojí ještě zpříma

Ale proto, že tu dýcháš

Ve mně…

…se mnou

 

---