Psychický automatismus

Jsem smutný? Jsem šťastný? Jsem rozpolcený? Jsem mrtvý?, Jsem živý? Jsem jen moc mladý...

Kolem mne krouží jako otrávená včela taková zvláštní atmosféra. Lidé které jsem znal se mi ztrácí před očima, mění se jak chameleón, ale stejně se ztrácím možná i já jim a možná i sám sobě. Opouštím svůj duševní základ a svoji duševní rovnováhu a začínám znovu, jakoby od kolébky. Klíč k rozhřešení neexistuje. Je to čas, čas, čas, čas...Odpouštíme a vrácíme si staré rány. Někdy. Cítit. Cítit kdy. Kdy nastane ten správný čas, čas, čas...Promenádujeme se a své masky nesvlečeme ani ve spánku jelikož se nám o těch maskách, o těch našich falešných výrazech a úsměvěch i zdá. Beznadějná situace a čas, čas, čas. Klavír hraje mollové tóny. Hlas se vznáší lehce a přitom tak dlouze jako když  vlaštovka přes Tichý oceán přelétá. Proč? Toť otázka. Proč to píši já, proč to píší jiní (a že jich je spousta). Proč se vznášíme a proč ne. Proč někteří vzlétnou a některý jen padají kolmo dolů. Ve své vlastní imaginaci smějí dělat vše a možná i ovládat čas, čas, čas...Ticho. Nikomu neuškodí. Bojíme se ticha. Nesmí být moc dlouhé. Ubýhá čas. V tichosti a pomalu. Hodiny nám to vše připomínají. Nesmíme zapomenout. Slyšíme to neustále. Nemám rád tikající hodiny. Proč člověk cítí sebereflexi v prožitcích někoho jiného? Ještě jednou se cítím tak špatně. Není to naposled. Kaňka na kůži. Kaňka v mozku. Utržený vlas padá k zemi. Padá kolmo dolů a je ztracen. Několikrát se za svého posledního letu ještě otočí, zamává na všechny světové strany a potom pomalu dopadne jako pírko na zem a čeká. Čeká až ho někdo zvedne a vyhodí jej z okna s ostatnímy kamarády z mé hlavy. Aspoň se nebude v posledních chvílích života cítit tak sám. Éterický zpěv hysterické ženy. Chce se mi spát. Spal jsem jen čtyři hodiny a nic se mi nezdálo. Smůla. Zvedá se vítr. Holuby zpívájí své sonáty přicházejícího rána. Krása příroda je nazaměnitelná. Miluje mě nebo mě nesnáší? To ukáže až čas, čas, čas...Vlasy dopadly. Nedokážeme ovládnout, dát najevo nebo určitým způsobem projevit své city a emoce. Síla nostalgie a sentimentu je příliš velká. Není to dobře. Vzpomínáme...