Poloviční sen

"Kontrola jízdenek“ řek průvodčí, a vytrhnul mě z mýho prvního snu kterej po dlouhý době nebyl ani děsivej, ani úchylnej a dokonce ani mokrej. No prostě uplně normální sen...skoro.

Ukázal sem mu svůj lístek a snažil se zas usnout. Vrátit se do toho snu. Zjistit jak dopadl. Nešlo to. Už sem nezabral. Tak tak si to zkusim aspoň připomenout.

Byl sem na nějaký kalbě. V tom snu. Asi na punkovim koncertě. Mimo to, že sem se tam vožral, zhulil a i nějakej ten papírek dal (Ne, že bych si to tak pamatoval, ale je to muj standard) seznámil sem se tam z fajn holčinou. Už nevim jak vypadal, ale byl to přesně muj typ. Máme tady ale malej háček. Nebyla z Prahy a ještě ten večer musí domů. A tak sme se domluvili, že za ní hned ráno pojedu. Do Varů. Karlovejch.

No a tak sem skutečně hned ráno šel na hlavák, pozdravil pár kámošů, co tam bydlej, našel si spoj, koupil si ten lístek, co mi ho právě chlap v modrý uniformě procvaknul a jel vlakem do Varů. A dál? Pak sem se probudil. Tady. Ve vlaku. Co tu sakra dělám? To nebyl sen. Nebo byl? Sen bylo to, jak sem na kalbě potkal tu holu. A dál, to už byla skutečnost. Ve jedu do Varů, kde na mě nikdo nečeká.

A co nám z toho vyplývá?

NEHULIT!