Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seAbsolutly
27. 03. 2008
2
2
681
Autor
Robi
Dřív jsem mluvil o bohu,
a zaprodal bych oblohu
a k čemu si tím pomohu,
když věřit už dál nemohu.
Šeptá mi teď s to hlásků,
tu prostou, hloupou otázku,
proč zemřela pro lásku
na konopném provázku.
Teď vztekám se raději,
když nelidští zloději,
zabili naději
a na mě to svádějí.
Nežádám příměří,
když kopu vám do dveří.
Mě nikdo už nevěří,
když skutky mé přeměří.
Když mi tě zbídačej,
když mi tě poničej,
mám prastarý obyčej,
že protáhnu obličej.
A pak nemám zábranu,
v noci i po ránu,
řvu světu do chřtánu
ať jde si pro ránu.
Smáli se, když naději věšeli,
slitovat nad ní se nechtěli,
copak tím způsobí, věděli.
Teď v světě je díra jak v pr...