Nechtěl jsem se vzdát, ale už to nešlo.

Nechtěl jsem se vzdát, ale už to nešlo.

Začínalo to, vlastně jako skoro každá zakázaná věc, úplně nevině. Vlastně jsem si nikdy v ničem nepřipustil, že něco začalo. Tak jako sem v prváku začal kouřit, tak jako sem začal pít, taky tak jako sem začal kouřit trávu...jen obyčejnou trávu, tak jsem taky začal brát i tvrdší drogy. Jasně, připadalo mi to jako sen, něco co tě dostane do stavu, kterej není každej den, kterej si vyvoláš drogou. No prostě začal jsem experimentovat s LSD. Pamatuju si doby, kdy  jsme prostě nemohli nic sehnat. Když jsme chtěli papíry, tak to byl moc velkej problém, byli jsme už asi po půl roce braní krystalů naštvaní, protože jsme hodně chtěli papíra. Asi se Vám to bude zdát jako něco nepochopitelnýho, ale pro nás tenkrát sehnat papír to bylo to nejdůležitější. Sháněli jsme peníze jak se dalo. Měl jsem vyděláno z letní brigády za prodej marihuany...no ale jako i patnáct tisíc se rychle rozkutálí, takže jsme museli shánět prachy pořád. Ještě dost velký štěstí bylo v tom, že jsme měli aspoň svou marihuanu. Bez ní by to prostě nešlo. Na LSD sice člověk nezačne být hned fyzicky závislej, ale za to psychika ta si teda jako zamaká. Mozek šrotuje čím dál víc a Vy tomu prostě nemůžete nijak poručit, aby přestal. Abych pravdu řek, já sem si bez papíra nebo aspoň nějakejch prášků v sobě připadal jako nahej. Nebyl jsem ve svý kůži. Pamatuju si, že jsem opustil lidi s kterejma jsem se v minulosti hodně bavil, vpletli se mi do života jiný lidi. Jiný lidi, proč tohle píšu, byli to lidi, se kterejma jsem fetoval, bylo mi s nima prostě dobře. Udělal bych pro ně cokoliv. Dneska můžu jen říct, že to co mě nezajímalo tenkrát, to jak se mí kamarádi cítí, tak dneska asi už nezajímá je, co se mnou je, kde jsem a tohle mě osobně s odstupem času moc mrzí. Kdyby se tak dal vrátit čas! Nikdy v životě bych neudělala ty chyby, kterýma jsem asi na popud osudu musel projít. Já Vám vlastně dohromady neřek nic o drogách, který sem bral, teda kromě trávy a LSD. Asi je teda jasný že u LSD jsem nezůstal. Ten kdo sežene papíra, sežene piko, sežene cokoliv. A prachy? Ty se taky daj sehnat všude. Když to potřebujete uděláte cokoliv abyste to měli. Zní to hrozně, ale je to tak. To co jste měli dřív rádi, rodiče, kamarády, snad i školu, sport, koukání se na komedie nebo cokoli jinýho Vám začne lízt na nervy. Nedokážete už myslet tak jako dřív, lidi začnou mít divnej pocit z toho, když s Váma budou mluvit. No dneska to vím. Dřív sem tomu nechtěl věřit. Když se tak zamyslím nad svým životem tak na něm nebyla ani jedna špatná věc. Jen jsem bral perník. To co mi připadalo předtím než jsem začal tak hrozný, mi dneska připadá proti tomu, co jsem za poslední tři roky zažil, jako ta největší prkotina. Moh bych se dnes smát a říkat si, že jsem z toho venku. Jenže všichni kolem mě a dokonce i já vím, že tohle pravda není. Já už nikdy nepřestanu mít chuť na kteroukoli drogu. Jde vlastně jen a jen o to dostat se pryč z tý fádnosti, z běžnejch starostí, ze stereotypu, kterej jak se mi zdá moc lidem nevadí. Nevím každej jsme jinej. Vždycky to tak bylo a pořád to tak bude. Ať fetujeme nebo ne. Snad nechci přiznat jednu z nejkrutějších pravd...ale já doopravdy lituju jedný věci a to tý, že jsem přestal. Vím, že kdybych neskončil tak  už dávno nejsem, ale i přesto miluju drogy. Psát Vám asi detaily mýho života nebudu. Není to zas tak zajímavý. Snad by to někomu připadalo jako dobrodružství...ale jen když ho čtete. Jinak peklo i ráj. Děkuji V ám za všechno věřil jsem ve Vás a dokud to půjde tak ve vás budu věřit. S dovolením...Děkuju Ti Bože!!!