A moji temnotu miluješ

Krása a krutost jsou nebezpečné sestry, zejména v japonských anime seriálech.

Když lidé poslechnout nechtějí,
tvé ruce se nikdy nechvějí,
skoncuješ se životem,
zhasnou všechny jiskry,
zda zabít a spálit zem,
nikdy si nejsi nejistý.
Ráno přichází, můj drahý, vynech
teď vyprávění o svých činech.

Mohl jsem mít kteroukoli,
pohled na mě je však bolí,
to co jsem je děsí,
tak jako všechny ostatní.
Jen ty taková nejsi,
zůstáváš se mnou po sta dní.
Hrůza, úcta, lhostejné jsou mi obě,
uznávám jen sílu, kterou mám v sobě.
Když v dálce spatříš dým,
můžeš mi v očích čísti,
na cestě za cílem svým,
že nepálil jsem listí.
O lásce nemám ani ponětí,
ty sama ses stala mou obětí.
Jsi stále se mnou,
ty vidíš všechno,
každou zrádnou lež,
vidíš každý pád
a mou temnoutu miluješ,
i když ji nechceš znát.
Tvé city ji však nevyhojí,
jako má moc lítost tvoji.

Nejsem milosrdný, to tě zklamu,
laskavost je jen součást mých plánů.
Oddáváš se mé přítomnosti,
která je vstřícná jako žhář,
plamen tvé zkázy v sobě nehostím
a ty víš, že já nejsem lhář.
I můj bič, nástroj svévole němý,
krví bez původu pošpiněný,
kdyby tě neděsila jeho síla,
bez zaváhání bys očistila.
Tak vynakládáš péči svoji
na ruce, jež se samy zhojí,
na ruce démona a vraha,
který nikdy nezaváhá.
Budeš stále se mnou,
spatříš sudbu temnou
a sama sobě lžeš,
nevidíš svůj pád
a mou temnotu miluješ,
i když ji nechceš znát.
Běž tedy spát, přichází ráno,
soumrak bdí, krásná Eleriano.

Říkají, že úsvit lék pro mě má
a že jsem duše dávno ztracená.
Lžou, Sesshoumaru. A teď vzdej se boje,
ta duše už dávno není moje.
Nebyla to tvá kouzla, k tvojí smůle,
obětuji se pro tebe z vlastní vůle.
Podej mi ruce, smyji z nich špínu
a krev, oba teď neseme vinu.

---