Propadám se životem

Padám do bezedné propasti, země se za mnou zavírá.
Umřely všechny mé radosti, bol mi v hlavě místo zabírá.

Steskem křičím při to pádu, však hrdlo hlásku nevydá.
Pořád si jednu otázku kladu, jak se s duší povídá.

Pronáším slova poslední, vkrádám se do vlastní mysli.
Zapadám slunce polední, vypínám všechny smysly.

Unáším se pádem dolů, cítím blížící se zemi.
Sedím v rohu kulatého stolu, hltím se myšlenkami dvěmi.

Překročil jsem mnoho cest, vstoupil do stovky řek.
Nechal se mnohdy svést, pak zbyl mi jen stesk.

Zažil první lásky, naději, první bolest i zradu.
Propadal se v závěji, už nemám žádnou radu.

Prožil jsem dny radosti, dny štěstí plné křídel andělů.
Teď zbyly mi jen starosti, život s ploty a spousty předělů.

Padám do bezedné propasti, nebe se za mnou zavírá.
Utápí mne všechny starosti, ten pád mé štěstí potírá.