Nudící se admin

Venku  je  hnusne.  Basnik  by  asi napsal, ze se chladive vlocky tise
snasi  na  zem,  ale  ja  nejsem  basnik,  jsem ted spravce pocitacove
ucebny.

Venku  je zima, hnusne a jeste jednou zima. Sedim, tlucu do pocitace a
cucim  na  zasnezene  strechy  a  zasnezene  deti a zasnezene rodice a
zasnezene  stromy.  Na  zasnezene  vsechno.  Vsichni  jsou  snehovi  a
studeni,  mraci se do snehu pod svyma nohama, krici na deti a psy. Jen
stara  pani naproti se na ne usmiva ze sveho okna. Na parapet vysadila
sveho psa, drzi jej okolo krku a neco mu septa do ucha. Ukazuje pritom
na  me.  Usmeji se na ne o ona mi zamava. Ze skoly vybehly deti, mluvi
sproste  a  krici  na  sebe  svymi prijmenimi. "Kalousova, miluju te".
"Adamek,  ty jsi pica"! I na ne se pani usmiva. Asi je neslysi pres to
sklo,  nebo  ji  to nevadi.

Nektere  okna  protejsi  skoly  jsou  modre,  nektere  jsou  normalni.
Dohromady  to  tvori  slozity  vzor.  Predstavuji si mimozemstany, jak
lusti  toto nase sdeleni. "Kapitane, to je jasne, je to kod". "Modra a
pruhledna,  dvojkova  soustava, jednicky a nuly." "Co jste rozlustil"?
"Vyslo  mi,  vitejte  u  nas,  mame Vas radi". Mimozemstane vylezou ze
sveho  talire a my je sezerem.

Pocitac   si   stezuje:   Compressed  files  are  not  being  commited
decompressed  on  volume DATA due to lack of disk space. Ze by pry rad
expandoval soubory, ale nema na ne misto. Ja bych taky rad expandoval,
rad  bych  toho  tolik udelal, prozkoumal, vyzkousel, ale nejde to. Ja
mam  sice mista dost, ale je tu jiny problem, nechce se mi, jsem liny.
Cas  mi  line  proklouzava  mezi  prsty, lide se rodi a umiraji, lasky
vznikaji  a zanikaji. A ja tu sedim a vymyslim si starou pani. Ale ono
mi  to  vlastne  nevadi.  At  si  vznikaji, at si umiraji. Mozna ze je
lepsi,  ze u toho nejsem.

Deset deti si ve vedlejsi mistnosti hraje a netusi, ze stejny pocitac,
ktery jim nabizi na obrazovkach panacky, ktere oni s radosti strileji,
mi  prave  pomaha  psat  povidku.  Aby to nebylo tak jednostranne, tak
potom asi napisu pro zmenu nejake udani.

Buffy  prave  zmacknul  cudlik na tiskarne a vyrobil kontrolni vytisk.
Takovy  papir  na kterem si tiskarna vyzkousi co vsechno umi. Zajimalo
by  me  co by ze me vylezlo kdyby mi nekdo zmackl cudlik pro kontrolni
vytisk.  Co  bych  predvedl? Co vsechno umim? Napada me jeden otvor ze
ktereho  by  urcite  vylezla  nadherna ukazka toho co vsechno umim.

Na  klicich  jsem mival privazanou snurku, snurka uz se prodrela a tak
uz na klicich neni. Pri kazdodenim vytahovani klicu z kapsy bundy jsem
si  nacvicil  specialni ladny pohyb. Nejdrive vylezou klice a potom se
postupne  vytahuje  snurka.  Snurka uz tu neni, ale onen pohyb se mnou
zustal.  Jeste  porad  vytahuji  klice,  jakoby  od nich vedla snurka.
Pohyb,  ted  uz  bez  ucelu,  zbytecny.  Stejne  jako  rtenka na rtech
stareny,  jako  snidane  na  stole  kde  uz nikdo nebydli. Stejne jako
manzel, ktery je opily a ma strach prijit domu a pritom zapomel, ze na
nej  manzelka  neceka, ze od nej vcera odesla a prave proto pil. Pohyb
bez  ucelu,  casem se ho zbavim. I opilec si vzpomene i starene jednou
dojde,  ze  rtenka uz ji nepomuze. Ale jsou lide, kteri se toho zbytku
uz  nezbavi,  pripomina  jim totiz prave to, co tu uz neni. Pani ktera
kazde  rano  chysta snidani pro sveho syna, ktery zemrel uz pred tremi
lety  i  ten  pan  co  kazde  rano prochazi sam ulicemi i kdyz ten pes
ktereho  pred  lety  chodival  vencit  uz nezije. Jako pan, ktery chce
poskrabat  kotnik  nohy,  kterou uz nema.

Jake  to  asi je zit bez nohy, jak se takovy clovek miluje, jak tanci,
jak  asi  leze  do vany. Obcas se pristihnu pri kacirske myslence. Mam
pocit  ze  se  mam  moc dobre a touzim po nejake rane osudu, se kterou
bych se mohl porvat, nejake nesnaze, ktere bych mohl prekonavat. Divne
je,  ze  se  vidim na konci vzdy jako vitez. Nesnaze prekonam a dobydu
prizen  krasne divky. Kdyz se pri takovem sneni pristihnu, da mi hodne
prace  stahnout sam sebe zpatky na zem. Stydim se za takovou zpupnost.
Mam  strach, ze me osud jednou vyslysi a nejakou tu ranu mi prichysta.
Pak  uz to bude jen na me. Mam strach a zaroven se trochu tesim. Tesim
se  na  chvili,  kdy to bude na me. Kdy se mi otevrou obe cesty, nejen
cesta  k  prohre,  ale  i cesta k obrovskemu vitezstvi. Podobne pocity
jsem  mel  pri  odjezdu  na  vojnu.  Vedel  jsem,  ze to bude zle, ale
zvracene  jsem  se i tesil ne na to az budu "stary", "mazak", nebo jak
se vselijak rika tem, kteri muzou ovlivnovat zivoty jinych. Tesil jsem
se  na  tu spoustu krizovych situaci, ktere jsem tam pred sebou tusil.
Na  spustu  krizovatek,  ze  kterych  vzdy  vede i jedna cesta k sanci
vydrzet pohled na sebe do zrcadla. Podivat se sam sobe do oci.

Kazdy  z  nas  ma tam nekde nahore v kartotece svou karticku, na ni se
zaznamenavaji   vysledky   vsech   techto  krizovatek.  Az  prijde  na
projednavani  causa Piži versus Zivot, doufam ze pani soudci budou
muset  procitat  dlouho  a  snazim  se  aby  co nejvice zaznamu bylo v
kolonce  DAL,  nez MA DATI. Neni problem mit na karticce pouze nekolik
zaznamu  a  vsechny v te spravne kolonce, ale frajerina je mit zaznamu
stovky a se souboje ze Zivotem vyjit jako vitez. A ja chci byt frajer.
Uz se tesim az mi v hlavni kartotece budou muset zalozit druhou kartu.

Vyjit ze zivota jako vitez? Vzdyt kazdy clovek souboj se zivotem zatim
prohral!  To  je  omyl.  Smrt  nemusi byt vzdy prohra. Existuje i smrt
vitezna, smrt s cistym svedomim. To se mi to keca, kdyz jsem zatim ani
smrt  poradne  nevidel.  Netusim ji kazdym dalsim dnem, mam snad jeste
cas.  Nezbyva  mi,  nez cekat na tu posledni bitvu, ze ktere uz nevede
vice  cest.

Dneska  jsem  si  poprve vsimnul, ze slunce u nas nezapada za hory,
nebo  za  domy, zdejsi slunce zapada do smogu. Zacpe si nos a skoci.
Kdyz  jsem  zacal  psat  tuto vetu, melo jeste smog jen po pas, ted uz
slunce  nevidim.  Potom  nahore  zapnou  mesic...

Kdysi  byl mesic zrejme velmi dulezity ukazatel. Dnes uz mi je jedno v
jake  je  fazi,  jestli  dorusta,  nebo  couva. Uz se nemusim divat na
oblohu,  mam  pocitac a ten mi ukaze v jak by mesic vypadal, kdyby byl
videt.  Nevadi  ze  jsou mraky, ja mam svuj mesic na liste Windows. To
jsem  dopad.  Umely  mesic,  umele hvezdy, kolik je mezi lidmi umelych
citu, umele lasky, umelych kamaradu a umeleho smichu. Tusim v budoucnu
chvili,  kdy si za mnou prijde muj syn stezovat, ze ten mesic venku se
pokazil,  protoze podle pocitace ma vypadat uplne jinak.

Vek  pocitacu, vek logiky a racinalniho mysleni. Vsichni jsou logicti,
racinalni  a  studeni. Uz se nepouziva slovo mit rad, rika se chodit s
nekym.  Vsichni dlouze premysleji, jestli s nekym zacnou chodit. Copak
to  jde?  Zacit  mit nekoho rad, proto, ze jsem se tak rozhodl? Ted te
rad nemam a ted spolu zacneme chdit a od ted te tedy rad mam??? Kde je
ta  hranice,  kdy  spolu  dva chodi a kdy uz spolu nechodi? Ktere veci
jsou  zakazany,  dokud  se  nedohodneme,  ze  spolu chodime? Kdyz muzu
hladit,   kdy  libat,  kdy  milovat?  Muzu  ji  obejmout,  kdyz  spolu
nechodime?  Muze  mi  to  ona rict, kdyz se mnou nechodi? A muzu ji to
rict  ja?  Jak  by  tu  bylo  krasne,  kdyby  kazdy delal to co chce a
nezajimal  se  o  to,  co  tomu  reknou druzi. Kolik lasek zaniklo jen
proto,  protoze  se  to nesluselo? Kdo ma nasvedomi Romea a Julii, kdo
odpovida za divky trpici mentalni anorexii, ktere vse co sni zase hned
zvrati?  Bohuzel nikdo a bohuzel my vsichni, my kteri kroutime hlavami
a  rikame  "Je  to mozne? Co si ti mladi dneska dovoli?" Proc se laska
musi nejdrive domluvit? Anglicane maji slovni spojeni MAKE LOVE, delat
lasku.  Pritom  nejcastejsi  vyuziti  by  asi  melo spojeni TALK LOVE,
mluvit lasku.

Sakrys text je delsi a delsi a konec porad nikde.....