Prší slzy

Déšť bubnuje na mou střechu,
vyťukává tvoje jméno.
A já v zatajeném dechu,
poslouchám jeho pléno.

Kapky tančí po okapech,
mazlí se s komíny střech.
Mlčky kráčíš v nočních šatech,
slyším tvůj tichý dech.

To pláčí andělé nebes,
smutní nad činem mým.
Život bez tebe bych nesnes,
však jen dívat se smím.

Déšť stéká po mých rukách,
odnáší i poslední naději.
Utápím se v strašných mukách,
nikomu tohle nepřeji.

Vyslovuji jméno tvoje,
zapovězené v románech.
Mučím tím srdce svoje,
umírám v jarních ránech.