Historie agrese

Historie agrese

Konec válek

Začalo to kdysi dávno prvním koženým brněním. Možná to byl jiný prostředek, ale snahou chránit cenný život a bojeschopnost válečníka stála u zrodu technologie, která se zdála vyřešit odvěké problémy lidstva s válkami. Po nejrůznějších krunýřích, štítech a brněních z železných plátů nastoupily strojové zbraně, vojáci se do nich zavírali jako do konzerv. Tyto těžkopádné mašinérie se nazývaly tanky. Nahradily rychlost a výhodu jezdectva a propůjčily jinak slábnoucím neduživým tělům vojáků novou sílu. O málo let později válka hrubé mechanické síly ztratila na významu a těžiště se přeneslo na kyberprostor. Otevřela se kapitola informační války. Prastaré a ověřené staletími, jakož i nové techniky dezinformace, manipulace a propagandy nabyly značné důležitosti a vedení války se bez nich neobešlo.

Zdánlivě se zmenšily hmotné škody a ztráty na životech. Ty se však jen přesunuly a rozložily v čase, což se válečným štváčům té doby nesmírně hodilo. Souvislosti mezi hladomory, úpadkem a devastací byly méně zřejmé, lehko zpochybnitelné a při vhodné souhře války zbraní a informací prakticky neprokazatelné.Již v té době bylo úspěšně vyzkoušeno mnoho systémů operujících na dálku, ať už špionážních bezpilotních letadel, družic, kamer, odposlechů nebo pyrotechnických robotů. Zde se protnula snaha o minimalizaci ztrát vysoce kvalifikovaných osob, jejich ochrana a řízení na dálku. Do té doby se vyvíjely neprůstřelné vesty, sofistikovaná obrněná vozidla, experimentovalo se s materiály pancéřování a taktickými systémy vzdušného útoku, kdy úspěšná invaze nemusela okusit prach a špínu ani na botách svých vojáků. Strojový park těchto jednotek byl přes veškeré nejmodernější vybavení té doby těžkopádný, obrovský a nákladný na provoz. Byla to rychlá zásahová komanda, operující v malých počtech po celém světě, pro boj s organizovaným zločinem, osvobozování rukojmí, stále neefektivní likvidací teroristických buněk a podobně, jejichž vedení jako první sáhlo po pokročilé robotice. V krátkém intervalu po sobě jdoucí vynálezy super silných odolných napájecích baterií, extrémně rychlého přenosu dat pomocí bezdrátové komunikace schopné přenášet terabajty dat za sekundu a pokročilé nanomechaniky, umožnily nejprve po jednom členu nahrazovat lidské bojovníky v těchto komandech, až dospěli k úplnému nahrazení celých komand dálkově řízenými roboty.

Úvodní problémy nové technologie byly v krátkém vývoji překonány. Prvotní strojoví vojáci měli potíže s pohybem v neznámém terénu, proto se používali „jen“ pro útočné vyčištění od převážné části sil protivníka. V závěsu pak, v méně nebezpečné situaci, následovali lidští vojáci. Jelikož se dařilo hlavním spolupracujícím mocnostem držet tuto technologii dlouho v utajení, byly Rojáci (robotičtí vojáci) nasazováni v konvenčních bitvách jako doprovodná síla obrněných divizí a ostraha konvojů. Jejich konstrukce a obrnění dosahovalo takových kvalit, že palbou z pěchotních zbraní byli téměř nezničitelní. Jen přímý zásah granátem, či těžkou zbraní je mohl významně poškodit.Rojáci nosili běžné uniformy a politika „fingovaných ztrát“ umožnila dále držet technologii v tajnosti. Hlavní nevýhodou celého systému byla nutná podpora „herců“ a rozsáhlého, energetického areálu v dosahu vysílání zpětné vazby Rojáků. Takzvaní „herci“ byli lidé navlečení do speciálních postrojů, zavěšených v mechanismech podobných trenažérům pilotů, umožňujících veškerý možný pohyb v prostoru. Jen díky tomuto přechodnému období se dočkala technologie vskutku masivní finanční podpory rozvoj. Nebýt tohoto mezičasu, nikdy by nedospěla do bodu, kdy mohly být armády plně nahrazeny Rojáky, tehdy už ne v podobě dvourukých a dvounohých humanoidů, ale daleko efektivnějšími multifunkčními „pavouky“. Když vypukla dlouho předpovídaná a očekávaná 3. světová válka o poslední zdroje, beze zbraní totálního zničení, technologie Rojáků byla velmi rychle prozrazena. Prvních několik let konfliktu vyvolávala na stranách obránců chudších států takový strach, že se většinou vzdávali bez boje.

To však rychle pominulo a lidé se naučili se vůči Rojákům efektivně bránit. Přišli na to, jak přenos dat lze odstínit nebo rušit. Mimo to silnější země Rojáky rychle okopírovaly a zakrátko se už bojovalo jen mezi stroji. Když se válčící strany vyčerpaly a zdecimovaly natolik, že zbylé fragmenty životního prostředí a zdrojů mohly při rozumném využívání stačit všem, měla technologie Rojáků namále. Lidstvo bylo velmi blízko k pokusu žít spolu bez válek, ale i pacifisté uznávali, že bez naprosté změny hodnot a smýšlení jsou veškeré tyto pokusy odsouzeny k nezdaru. Lhostejno, bude-li to pár let dříve či později. Obroda společnosti se zdála býti nevyhnutelnou, nicméně stále dlouhá –mnohogenerační. Proto veškeré zbraňové systémy nebyly sešrotovány. IV.světová válka proběhla plně v režii strojů, mezi Měsícem, Marsem a Zemí, a to pouze ve Vesmíru. Lidé v pohodlí svých kyberkójí sledovali přímé záběry naživo a o výsledku bitev četli v ranních zprávách s přehlednými statistikami.Zde záznam končí,milí studenti. Děkuji vám za pozornost, vaše úvahy na dnešní téma „Konec válek“ očekávám při našem příštím setkání. Nezapomeňte se dobře zamyslet nad předchozím tématem: „Války pohlaví 20. století.“ a vypracovat na tuto kapitolu svoji řeč. To je pro dnešek vše, vy co bydlíte u Temného lesa, dejte si při návratů do chýší pozor, psouni jsou při úplňku nejvíce aktivní, mohli by na vás zaútočit.