STÍNOVÁNÍ

   Mělas příchuť černých ostružin
   které zbarvily ti vlasy
   s cukrem
   i rty

   A slunce ve vlasech
   topilo se ti v očích
   jako já
   i ruce

   A úsměv mezi klasy
   jako pohádka
   na dobrou noc
   a vlčím mákem

   A hvězdy na řasách
   jenž blednou k ránu
   a růžoví
   které sládnou

   A jako Praha nejhezčí v létě
   i ty jsi byla
   ve všem
   než zasněžená

   Moje sněhobílá víla
   utkaná za svitu
   čtvrteční noci
   duhová
   mezi lekníny

   Tvůj závoj zřasený
   trním
   do krve
   objímalas v náručí

   A zatím jsi
   jak bezedná obloha
   zrcadlila se na hladině ticha
   tiše podléhala

   Smutečnímu obřadu
   nad ostny ostružin
   nad poupaty růží
   okamžiku

   A z kalíšků jasmínu
   upíjelas
   nalitých krásou
   jak tvé plné tváře
   plnými doušky

   Když v poslední komnatě
   zhášelas světla
   temným deštěm
   z hloubi věků
   nad slunce jasnější
   třinácté v řadě

   A jako cinkot rampouchů
   když lámala jsi kříž
   když lámala se tvoje křídla
   vděčně
   průzračný smích