Vyznání hudbě

Vyznání hudbě

Už zase hudbu poslouchám

zahradníkem je mojí duše

cinkavé tóny klavíru,

je jich snad plná nůše.

Toho se snad ani nejde nabažit

v nitru mi stále tiše zpívá

bez hudby se snad ani nedá žít

tělo se do rytmu jemně kývá.

O hudbě by se dalo stále psát

slov máme pro ni, snad tisíce

obdivuji hudebníků jejich prstoklad

noty jsou zvláštní rovnice.

Je krásné, že stejné noty všichni mají

a přesto vznikne jiná nová melodie,

to jen proto, že lidé si rádi jako děti hrají

nu, a na světě je nová symfonie.

Vyznávám se z velké lásky k hudebnímu umění

a jen podotýkám, čím víc bude hudby na světě,

lidská srdce se v laskavost a něhu promění

tím lépe nám všem bude na modré planetě.