night in Paris

blížit se dálkám v ranních mlhách

jen moci dýchat pro okamžik štěstí.

Nad Paříží nesou se černé mraky

plátna malířů z Montmartru moknou,

stojany bortí se pod tíhou vlhka a deště.

Až začne se stmívat

rozsvítíme milión svíček,

který nedohoří dřív než za svítání.

Na Seině odlesky noci pařížské.

Živoucí vítr ve vlasech zazuří...

Stačí si vybrat, jediný most

rozpřáhnout ruce a vzlétnout až ke střechám.

Nechat se padat poloprázdnem s příchutí velmi něžnou.

Nakonec

pokořit hladinu ledové tříště

udělat poslední tah měsíčním štětcem

nedýchat...

Hloubkou brodit se bahnem dna,

kam padá se lehce.

Odprosit a nezabřednout. Pokořit stereotyp.

A TEMNOST SEBE SAMA ...