Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Dej si taky špeka, brácho! Je to pohóóódičkáá =) No vidíš, ještě potáhni...a...a...
...a...bláááááááhhhhhhhhhh.... všechno se začalo rozplývat a prostor začala zahalovat bílá mlha. Ne okolní prostor, ale VŠECHEN prostor. Chvíli jsem přemýšlel, jestli prostě ten marihuanový kouř začuřil místonost, ale spíš to vypadalo, jako by celou místnost NAHRADIL. ,,Nu co, za chvilku to zmizí," řekl jsem si a posadil se (čert ví na co... asi na kouř?!) s tím, že prostě počkám, až všechno bude zase normální. Tím normálním myslím, že zas budu u Marťase doma na jeho narozkach, že kolem nebude tolik kouře a že se přede mnou najednou neobjeví postava v bílém rouše, s plnovousem, sedící na obláčku. ,,Ahoj," řekl jsem zmateně nově příchozímu, respektive přivznášejícímu se. Chvilku jsem přemýšlel, jak se tu asi ocitl a když nic neříkal tázavě jsem se na něj podíval: ,,Taky ste si dal špeka?" ,,To už dlouho né," odpověděl vousáč a vědoucně se usmál, jako by si vzpomněl na nějaký zajímavý zážitek za studia na vejšce, ,,ovšem řekl jsem si, že tě navštívím, když mám teď chvilku času, odpoledne zas totiž musím pryč, mám...hmmm... obchodní schůzku." ,,Kdo ste?!" vypadlo ze mě dřív, než jsem stačil otázku formulovat tak, aby alespoň trochu nezněla jako říhnutí uprostřed divadelního představení. Staříkovi však zjevně moje neomalenost nevadila, asi doufal, že se zeptám a bylo mu jedno jak to bude. Usmál se. ,,Jsem Bůh." ,,Aha," byla jediná odpověď na kterou jsem se zmohl.,,A co děláte tady?" ,,Nu," zamyslel se Bůh, ,,jak už sem řek, chtěl sem trochu pokecat... Ale asi to nestihnem, protože ta droga přestává působit.." mrkl na mě. A skutečně, když jsem se podíval kolem sebe kouř začal pozvolna mizet. ,,Tak to vezmem stručně," usmál se. ,,Co si dělal tenhle tejden?" Na chvilku jsem se zamyslel a projel všechny události. ,,No... udělal sem šest zápočtů v šesti dnech..." Bůh se usmíval a tvářil se, jako by mě vyzíval, ať ještě něco doplním. Chvilku jsem přemýšlel a pak jsem doplnil: ,,...a sedmý den jsem odpočíval..." Za tváří Všemohoucího se čím dál tím zřetelněji začaly rýsovat jednotlivé části Marťasovo obýváku, ale než zmizel, uznale se usmál. ,,Tak to seš bůh."
Tohle nemá mít hlavu a patu, má to teenagera, napřirozenou sílu a spoustu citosloves, ideální pro hollywoodský kasovní trhák;) ale dík moc za recenzi, byť mě nepotěšila :)
Písmák