Poštovní obálka

sem měla jednuduše krizi ve vztahu

Poštovní obálka Nikdy jsi nebyla z těch, co by se trápili. Užívala sis života plnými doušky. Pokaždé jsi kolem sebe měla plno přátel, kteří by tě nikdy neopustili. Teda až do určité chvíle. A ta chvíle nastala, když tě opustil tvůj přítel. V obálce označené razítkem pošty ( a se známkou na které byl had ) ti poslal zpět tvé tlukoucí srdce. Vyzvedla sis ho a celá rozechvělá jsi strčila obálku do kapsy. Když jsi vycházela z pošty, rozhlédla ses, jestli ho ještě někdy neuvidíš. Ale marně. Nebyl tam nikdo. A tak jsi zamířila podél řeky směrem do centra. Procházela jsi poloprázdnýma ulicemi a trvalo ti dlouho, než jsi potkala aspoň někoho. Byl to docela pěknej mladík. Díval se na tebe svýma hnědýma očima. Využila jsi příležitosti a vytáhla jsi z kapsy obálku. Pomalu jsi mu jí podala. S ostychem ji od tebe přijal. Ale jakmile se podíval dovnitř a zjistil, že mu dáváš své srdce, obálku zavřel a podal ti ji zpět se slovy :,, PROMIŇ, NEMŮŽU.“ – Nechápalas. Chvíli jsi stála na místě a dívala se, jak odchází. Šla jsi dál městem. Pokaždé když jsi někoho potkala, podala jsi mu obálku, ale každý ji odmítl. Plná beznaděje jsi přišla až k jezeru za městem. Sedla sis na molo a dívala se na hladinu. Vytáhla jsi obálku a už už si ji chtěla hodit do vody. Ale … najednou se ti zastavila ruka. Na protějším břehu jsi uviděla muže, který držel v ruce podobnou obálku jako ty. Po chvíli přemýšlení jsi šla za ním. Přisedla sis k němu a on se ti podíval do očí. Už ses dál nerozmýšlela . Podala jsi mu obálku a on … … ti podal tu svou.

---