pro libu

i peklo je cesta, a na konci ráj

to volání, jež nelze nevidět

tvá duše se dotýká pramenů z oblaků

tvá duše to cítí... to mi věř

tvé slova mě provází tisícem let

tvá tvář dál v mých snech se prolíná

s reálnou vizí co vzala mi svět

s realitou... v níž se utkávám

tvé oči mě svádí, tvé rty mě jen pálí

tvá duše mě volá... jen věz

že než setmí se, pod okny

budu stát zamlklý

ať věříš, ať chceš nebo ne

pod okny z oblaků

má duše napoví

tak jdi... pokud to opravdu chceš

(vím že to uděláš, i když nechceš)