Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Spánek

23. 04. 2008
0
1
1341
Autor
Zelenej_Raul
Navlékni plavky
neskákej
nepomůžeš si
pomalu jen smáčej špičky
spouštěj se hloubš
klesej

vnímej temnotu
nech se pohltit
staň se abstrakcí
smítkem prachu před projektorem
čekej

cítíš to
elektřinu vzduchu
doutnající nedopalek
v projekční kabině
kliku co sám jí točíš
začínáš

Záblesk
na víčkách honí se mžitky
množí se
v chrčení pískotu klapek
kdesi vzadu
zapadaj soukolí
podvědomí

Stáváš se personifikací
konjunkcí vyhaslých vteřin
skřívanou reprízou zítřka
koktejlem futura s melancholií dávna
v explozivní směsi
imploduješ ven

Ve vyvrcholení
diletuješ čas
odnikud hmotníš se
tikot vkrádá se do děje
resuscituje
posledním pomázáním

Vytahuje na břeh
do úst vkládá pachuť
na krk věší bolest
paprsek loudí se skrz žaluzie

vítej zpět

 

1 názor

kdybych se snažila putovat za švestkovou vůní a zkusila poeticky proniknout do textu, nevím, ale nejsem si tu jista svým úspěchem představuju si, jak jsem ve škole v lavici a pod lavicí, jak bývají obyčejně nalepené žvejky zespodu, tak tam je ta básnička a občas si hraju s propiskou, kreslím a odlupuju ty vrstvy dřeva a ta básnička je o hloubení, někam dál a já nevím kam a ani kam dál, tak občas zas nějaké třísky vyštípu, něco odpadne, ale kdy se dostanu na dřeň básně? bůhsuď skoro ve všech verších je sloveso a to sloveso na sebe něco váže, uznávám, mate mě to - takový text nestíhám, je to probleskování, řekla bych, že se v té básni nic nerozvijí - pouze hromadí, v mých očích to je negativum, ale jsou to pouze mé oči

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru