Žonglér s mincí

Žonglér s mincí 

    „Kdo jsem, abych rozhodoval, co je dobré a co špatné?“ pravil mistr Lu-tze a hodil si měděnou mincí. Jedním okem spiklenecky mrkla na výsledek hodu, a potom si u hospodského namísto vařené ryby objednal misku rýže. Když dojedl, zaplatil a úslužně poděkoval, aby znovu pokračoval ve své cestě.

    Ušel sotva na dohled od vesnice. když spatřil, jak nějaký nebohý sedlák zápolí se svou kárkou, které se na hrubé, kamenité cestě polámalo kolo.

    „Dobrý muži, pomoz mi prosím opravit mé polámané kolo, sám to nezvládnu!“ žadonil sedlák.

    „Kdo jsem, abych rozhodoval, co je dobré a co špatné?“ pravil mistr Lu-tze a hodil si měděnou mincí. Jedním okem mrkl na výsledek, a potom bez povšimnutí odešel a nechal zkoprnělého sedláka svému osudu.

    Když se blížil večer, dorazil v prostřed lesa k osamělému obydlí. Zaklepal na dveře a přišla mu otevřít tvrdé praci a slunečním paprskům přivyklá žena. Uvítala ho a pohostila, jak se tehdy slušilo a patřilo, a když se mistr Lu-tze chystal ke spánku, pravila: „Jsem tu už dlouho sama, můj muž odešel do hlavního města na trh a nevrátí se dříve než za měsíc. Povesel se dnes večer se mnou, má bedra na sobě už možná nesou mnoho jar, ale znám mnohé způsoby jak učinit muže šťastným.“

        „Kdo jsem, abych rozhodoval, co je dobré a co špatné?“ pravil mistr Lu-tze a hodil si měděnou mincí. Jedním okem mrknul na výsledek a potom si svlékl své roucho a celou noc se radoval z umění této ženy.

    Brzy ráno se vydal na cestu a zanedlouho narazil na prchající vesničany. Už zdálky na něj volali: „Tady zuří válka, vrať se odkud přicházíš, ať se ti něco zlého nepřihodí!“

    Mistr Lu-tze však odpověděl: „Kdo jsem, abych rozhodoval, co je dobré a co špatné?“ a hodil si měděnou mincí. Jedním okem mrknul na výsledek, a pak se vydal přímo středem bitevního pole. Vzduchem zasvištěly šípy a mistr Lu-tze se odevzdaně skácel mrtev k zemi.