Mlhaplausmogeochelonegiganteamputace

mlha

Poddal se tajům denního světa - byl svržen na svět s povinností poddajnosti, ale tu vždy za každou cenu před ostatními skrýval - světa, bez starých samozřejmostí a součástí.
Oči, jenž doposud užíval především k pozorování životních radostí a automatickému odsuzování na první pohled průměrnějších jedinců, musel zanechat pouze ve snech o krásách ženských těl.
Oči - ještě jednou si je protřel pro případ, že by se jeho smysly zmýlily. Šlo ovšem jen o poslední svitek naděje, který dokázal vyprodukovat před tím, než odevzdal zbylou funkčnost svého těla slzám - stékaly po tváři, dokonce cítil jejich nenaléhavou vůni. Přesto musel vstát a smířit se s mlhou před vlastním obzorem.

aplaus

Přistoupil k oknu a pohlédl ven. Přemýšlel nad ironií celé situace, u okna totiž nestál snad několik měsíců. Vystrčil hlavu ven a nechal ji bičovat odporně prudkým přívalem větru. Vyžíval se nad možností cítit jeho prudké nárazy na okapech vlastní tváře.
Nostalgicky se pousmál, zavřel oči - aby zapomněl - a vnímal pouze kouzla jarní přírody. Z této pohádky ho vytrhly až zvuky připomínající potlesk, jenž vycházely z pod okna. Matně zaslechl také zvolání svého jména, z čehož usoudil, že venku probíhá nějaká oslavná ceremonie. Pousmál se ještě více a vší silou vychutnával zasloužený výsměch od lidí, kterým vždy stejným způsobem ubližoval on sám. Domnění, že jde o skutečné znaky chvály stále rostlo, dokud se neztratilo uprostřed čistého ticha, které zanechalo v jeho hlavě lež.

smog

S mladistvým nábojem se svalil na podlahu a dlouze se protáhl. Otevřeným oknem vpluly do místnosti úlomky velikého množství smogu z ulice. Odporný zápach mu připomněl jídlo.

geochelone gigantea

V kuchyni, do které došel bez sebevětších problémů, našel k jídlu pouze polévku ze včerejšího dne. Byla pórková, vždy však chtěl ochutnat želví - nyní se mu to podařilo.

amputace

Když dojedl, poplácal se po břiše. Žádné břicho ale necítil, necítil ani zbytek těla. Původní šok se začal rychle měnit v životní odevzdanost.
,,Pokud jsem neexistoval, kdo byli ti lidé, jejichž potlesk jsem slyšel. A co jídlo?'' stala se z něho obyčejná lidská hmota s mozkem.
,,Nikdy jsem ve skutečnosti neexistoval, existují pouze lidé, kteří mají pro koho žít. Dávají světu svůj podíl z daně na život. Dělají něco pro někoho, kdo určil, že zde budou. K čemu zde ale budu já? Nevím co se to děje, nevím proč necítím své tělo, nevidím, neslyším...To co jsem slyšel, ten aplaus...Byl skutečný? Nemohl být, ale já věřil. V té chvíli, bych měl pro co žít...teď ale nemám. Proto zůstanu ležet tady na zemi a budu doufat, že větší smysl než život, má smrt. Dám světu víc, když zemřu.''

---