Čekání

Na schodech v pavlačovým domě sedíš a kouříš třináctou,

z oprýskaných zdí se stíny šklebí,pod žárovkou téměř vyhaslou.

A oči pláčou slzy dlažbu skrápějí,nad tou ztrátou,kde je konec nadějí,

jenom klíč tu po ní v schránce zbyl,jenom klíč a zbytky šťastných chvil.

Tak se zpíjíš jako dán,pod rouškou mizernejch rán život tvůj byl vyprodán,

už v něm hraješ zcela sám.

REf.:  

A tak čekáš tu až někdo zazvoní dávno žádná kytka už ti nevoní,

večer schoulíš se pak pod uschlou jabloní ,

marně doufáš že se k tobě nakloní,o tom vůbec není svět,

můžeš čekat spoustu let,nebo s tím skoncovat hned,

stačí prášky nebo jed,není ti co závidět.

Zhasínáš a oči ještě pálí,za závěsem můra přelítá,

usínáš a sen je v dáli,pod postelí láhev vypitá.

A jako zlá šou se v těch snech vždy vracívá,štve tě krásou,a tím že už tvá nebývá,

a jenom klíč ti po ní v kapse zbyl,jenom klíč co všemu odzvonil,

konec je všem milostným hrám,z lásky rozbořenej chrám,

nad ním krouží hejno vran,Jako bys byl rozklován.

Ref.:A tak......

Všechny rána jsou ti zase stejný,ticho jenom budík proráží

,zatuchlej vzduch tý starý herny,tíží tě tu jako závaží.

V lásce nám lžou,když ti věčnost slibují,tohle zvládnou,než se potom zdekují

,A jenom klíč ti z těchhle slibů zbyl,jenom klíč cos na zeď pověsil,

proto táhneš dálší flám,lepší než být doma sám

,další match byl rozehrán,cesta zpět je cesta tam.

Ref.:A tak......