Zasnění a Ty

Na louce rozkvetlé pampeliškami,
lehnu si do trávy,
roztáhnu ruce,jako kdybych čekala,
že mi narostou křídla..

Ach,ten nádech jara,
vůně nového života,
vůně pro každý rok stejná,ale přesto záhadná a nepoznatelná

Počítám mráček po mráčku
a hledám v nich komplikované tvary,
jako kdybych v nich Tebe hledala

Odolávám zasnění,které mě celou pohltí,
Nesmím,nesmím zase snít nad Tebou,
avšak zákazům nepodléhám..
Je to jako droga,na který je člověk závislý,
jako omamná látka,která dostává tělo do stavu nevědomí,
ale snění nad  Tebou mne nezabíjí

Miluji,když vzpomenu na Tebe
a srdce začne bít o něco hlasitěji,
jako by bilo naposled..
Když cítím Tvé rty na rtech svých,
jak příjemně studí
Miluji,když vzpomenu si na Tvůj úsměv,
který kdysi patřil pouze mě,
na Tvůj hlas,
co šeptal mi do vlasů náš příběh
o nás dvou,
který nemá konec...
Sním nad tím,jak říkával si,
že naše poprvé bude jedinečné
a také nad tím,jak dokázal jsi mě rozesmát k slzám,
tak jak nikdo to nedokázal

Miluji snění,
ten pocit mrazu po celém těle..
avšak teď nevím, jestli jsi droga Ty,nebo mé nekonečné snění...
Bojím se slova miluji,protože se bojím,že to jsi Ty,komu to slovo patří...
Ale uklidňuje mě pocit,protože vím,že by jsi byl ten poslední,kdo by si toto četl