Tomu rozumí jen tvůj pes

V temném koutě zapadlá kytarová struna,na ní oběšená kočka s bílou náprsenkou. V uchu se dloubu trsátkem od foukací harmoniky a koukám,jak mu dlažba ponurého baru ladí k jeho podprsence. Máš nabito,nebo si dáš mattoni?Půjč mi housle a jednou ranou zabiju toho komára,co delší dobu okupuje tvoji zkrvavenou pleš. Ty vole,máš mě vůbec rád,nebo jsi jenom obyčejná děvka?Odhrň ty plevy od toho tvýho zmaštěnýho rypáku a vrať mi tu vidličku,co máš zapíchnutou v oku. Proč nehrají,když venku mrzne?Kde si dnes rozhodím svou karimatku? V parku pod lískovým keřem někdo zabil svoji matku.Asi budem spát spolu,budem si hladit rány,co způsobil nám život.To ti patří,když si myslíš,že kráčet po téhle zasrané zemi je procházka růžovým sadem.Vrať se k svýmu psovi a buď rád,že aspoň někdo ocení,že mu ožralý přijdeš domů.