Jednohodinovka

Přišlo to jako blesk z čistého nebe.
     Stejná atmosféra před šichtou jako jakýkoliv jiný
den. Aspoň, že se rozdávali výplatnice, malé oživení
dalšího pracovního procesu. Rozdělali jsme obálky a
s překvapením nalezli poukazy na hodinovou masáž, na
kterou jsme se museli samozřejmě objednat. To je něco,
že si na nás firma vzpomněla, jistě se musela praštit
hluboko do kapsy.

Nemusí to ale trvat dlouho, když najednou zjistíte, že
vám něco chybí. Jste nervózní, nejistí a dennodenně se
s tím zbytečně trápíte. Nechcete se nikomu svěřovat,
z obavy, že by se vám vysmáli, a o to nikdo přece
nestojí. Neustále proplouváte životem, a nevíte, zda
vůbec ještě žijete. Hledáte okamžik, abyste mohli
někam vypadnout a odreagovat se na okamažik ze zaběhnu-
tého stereotypu.
     Objednal jsem se telefonicky u mladé dívky, se kterou
jsem se domluvil na hodině a cenové kategorii jejích
služeb. Měla hezký zvučný hlas, nemuseli jste se jí na nic ptát, všechno vám vysvětlila polopatě; z jiných lidí to musíte tahat jak z chlupaté deky. U ní jsem ihned
věděl, že je velice inteligentní, sympatická, a že to s
ní bude stát za to.
     Musel jsem rychlochůzí projít město, což mi zabralo
hodinu času. Achillovky mě bolely, místy jsem se zastavil, abych mohl pokračovat dál. Na pár minut jsem zvolnil tempo a dorazil ve stanovenou dobu na určené místo.
     Ve dveřích mne přivítala pohledná blondýnka, sotva
mi výškou sahala po ramena. Její dlouhé vlnité vlasy
jí spadaly v pramenech na ramena, její drobné tělo
bylo schované pod černým svetříkem, na nohách měla
tmavé kalhoty.
     Pozvala mne dál do svého bytečku.
     Provedla mě chodbičkou, kde jsem si odložil bundu
s botami a zavedla do žaluziemi zatáhnutého pokoje,
jehož větší část zaobýrala dvoulůžková postel s žlutým
přehozem. Levou stěnu tvořila tmavohnědá skříňová sou-
prava s věží a policemi plných knih a cédéček, sekretář byl zaplněn různými slínkami na pití, dole se nacházel pojizdný bar s nealkoholickými nápoji.
Naproti dveřím se pod oknem rozprostíral pohodlný gauč
se stolkem pro hosty, kde jsme se uvelebili.
     "Dáš si něco k pití?"
     "Ne, děkuji."
     Navzájem jsme se představili.
     "Už jsi někdy byl na privátě?" zeptala se Helena.
     "Párkrát jsem už byl."
     "Takže už s tím máš nějaké zkušenosti," konstatoval
Hela jako by pro sebe. "Chceš si chvíli povídat anebo
půjdeme rovnou na věc? Většinou ke mně chodí staří pá-
ni, co si nejprve rádi povídají."                                                                                                                 --Nemám nic proti tomu si s tebou popovídat."
     "Máš někoho?"
     "Ne."
     "Tak dobrá. Mám přítele, který ví, co co dělám,"
tolerantní chlapík, prolítlo mi hlavou. "Neprovozuji
jenom tohle," řekla s ironickým podtextem,"je toho víc." Očividně na to nebyla moc hrdá, ale člověk si musí přividělat i jinak, aby v životě uspěl. "A co
děláš ty?"
     "Pracuji v logistice jako skladový operátor. Neni
to sice nic moc, ale s kolektivem si docela dobře
rozumím."
     "To je fajn."
     "Víš, co se týče mne, všechno dělám s ochranou,"
totéž upřednostňuji i já. Ještě mi řekla své požadavky,
které jsem musel z jakýchkoliv jejích důvodů akcepto-
vat. Nedráždit ji jakkoliv na genitáliích, což má asi spojitost s jejím přítelem.
     "Zatím si nechám tvoje číslo."
     Mezitím jsem zaplatil a šel se osprchovat.
     Jakmile jsem dokončil očistu, vstoupil jsem k ní do
pokoje na Adama. Čekala na mě nahá na posteli. Lehl
jsem si na uvolněně záda, navlékla mi na něj prezerva-
tiv a já si vychutnával chvíli orálního sexu. Takhle
dlouho už mi ho nikdo nevykouřil. Hladil jsem její
sametovou pleť. Vlasy jí padaly do obličeje a každou
chvíli si je z něho setřela. Když jsme se ocitli v
poloze na koníčka, moje ruce brázdili celé její tělo,
všechny záhyby, po hladce vyholených nohách. Chtěly
ji zajet na rozkrok, ale mozek byl proti. Párkrát
si ji natřela lubrikačním gelem a se zakloněnou hlavou
dozadu si projížděla klitoris a oddávala se uvolněnému
tempu něžného milování. Kdo ví, co se jí tou dobou
honilo ještě hlavou. Laskal jsem její pohupující se
něžná ňadra, prsty si hrál s jejími bradavkami a ona
na oplátku se sklonila trochu níž a svými prsy se dotý-
kala mého těla. Velice mě to vzrušovalo. Vystřídali
jsme ještě několik poloh, dokud si nesedla a nezeptala
se: "A co dál?"
     "Zkusíme misionáře."
     "Ty se ale vyznáš," škádlila mě, "co to je?" zkoušela mě.
     "Kámasútru jsem sice nečet, ale něco málo o tom vím."
      Lehla si na záda, roztáhla nohy do písmene "V", naklonil jsem se nad ní a začal do ní v pravidelném rytmu pronikat. Hlavu měla otočenou na stranu. Měl jsem
nutkání laskat její něžnou šíji, ale břišní svaly byly
proti. Párkrát jsem ucítil drobný záškub, ale jak rych-
le přišel, tak rychle odešel.
     Blížil se konec.
     Viděla, že nedocházím k vyvrcholení, zadívala se mi
chápavě na mě a řekla. "Nechceš si to zatím udělat
sám?" chtělo se mi dál pokračovat v načaté jízdě, ale
čas kvapil. "Vždyť jsme to ďáli třičtvrtě hodiny. Máš
pěknou výdrž." To mi doposud nikdo neřekl. Něžně jsme
se hladili a já druhou rukou masturboval.
     Neejakuloval jsem.
     "Zadržoval jsi to?
     "Ne."
     "Spoustu mužů to dělá, aby se víc uspokojilo."
     "Zadržuju to pouze doma při porny, jinak jsem se s
holkou nikdy neudělal."
     "Nejsi sám, komu se to nepovede. Kolik ti je?"
     "Třicet."
     "Stává se to mnoha mladým mužům. Nedokáží vypnout
mozek a v hlavě se jim rojí spousta myšlenek. Když
tohle člověk zkusí poprvé, chce to od něho opravdu
velkou dávku odvahy."
     "Snažím se na nic nemyslet, vychutnat si tu hezkou
chvíli, někdy to však nejde."
     "Víš, starší muži se napijou, dostanou se do nálady,
potom jim to jde v posteli snáze, jenom se jim někdy
stane, že úplně ztratí všechny zábrany, potom je to
už o ničem, není to už tak hezké. Každý moc dobře ví,
co jeho tělo potřebuje."
     "Nebo to chce něco víc," dodal jsem, Hela jen přikývla.
     "A jak jsi mě vlastně našel?"
     "V Anonci."
     "Jsem tam jediná z tohoto kraje. Už je to delší dobu."
     "Je tam obrovské kvantum inzerátů a je těžké tam
najít někoho z okolí svého kraje."
     "Kde jsi všude byl?"
     Pověděl jsem jí to.
     "Taky je pravda, že nesnáším místní, raděj přespol-
ní," víc a víc se mi otevírala. Možná nalezla někoho,
který myslel jinak než penisem. Pociťoval jsem to samé. "Není příjemné spatřit někoho, s kým už jsem byla." Nechtěla se nikde před nikým zkompromitovat,
kdo by také chtěl, a tak to nedávala před nikým najevo.
Také si k sobě moc lidí na privát nebrala. Tahle
živnost není zrovna u lidí v moc velké oblibě.
     Za svůj život jsem poznal spoustu sympatických, krás-
ných žen. Musím říci, že Helen patřila bezesporu mezi
ně, milá, inteligentní dívka, na kterou nikdy nezapo-
menu. Pro jistotu jsem si taky nechal její telefonní
číslo.
     Zatímco jsem se oblékl, na rozloučenou řekla:
"Možná se dřív nebo později ještě uvidíme, možná i
ne." Možná mezi námi vznikly jakési sympatie, ale
nic víc. Než jsem odešlel, odpověděl jsem jí:
"Never say never."
     Rozloučili jsme se a já zmizel za výtahovými dveřmi.

Každopádně tohle byla nejkrásnější věc, která se
vůbec povedla, než placená firemní masáž, kde si
je vzala do ruky masérka žena - chlap.
     Jakmile jsem přijel domů a posekal zahradu. Ať už
to bylo tak jako tak, další den mě bolel celej
člověk.
     Jedno je však jisté. Všechno si jednou vybere svou
daň