Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sezelená víla
Autor
borja
SLFOk
Již dávno ztratili slova rytmus.
Již dávno ztratila se hudba v nitru.
Ó,jaké vysvěcení!Jaké vysvobození!
Když myšlenky mohou plavat klidně a neomezeně,
jako hejno sleďů,prodírat se zhustlým časem
a dozrávat jakoby víno v sudech věčnosti.
Chtěl bych být kvasem a utonout v alkoholu,
vdechovat esenci tohoto punkového absolutna.
Jako Tantalos tančit,pít božský nektar
a donekonečna promílat slova vševědoucích...
Budiž nebe na zemi!
Budiž každý v sobě pán!
Ó,jaká to posvátnost v nitru!
Po čtvrtý sklence,zduchovněný ďábel,
zpívá symfonii zla pro hrdiny,
jež nesou květy na hroby zemřelých,
tudíž i ztracených…
Skalnaté Elysejské údolí a cypřiše ty mrtvé stromy,
co skýtají stíny u vchodu do říše k Hádovi.
Blíž milence temna, volní ke strachu, ztracená vůle!
A na půlcestě zpátky, zíráme vyjeveni,
na pomníky zkamenělých bratrů...
A mlhavé ráno, ještě nedozrálo času,
ještě tmou zakrývá si tvář.
A slunce dosáhlo zenitu a spálilo svět,
jako oběť za víru, vykoupenou krví nevinných.
Zelená víla je silná a svět ponořen ve snění.