Za branami

Jen takové momentální rozpoložení duše, když je ten lásky čas, jenom doufám, že neuvidim nikoho pod rozkvetlou třešní...

Za bránou bolesti,
 chvíle, jež duši
  táhnou pořád zpět.

Za oponou beznaděje,
 chvíle, vyryté
  nožem na lavičku.

Dávno je konec
  a přece pořád hledím
    na plátno, kde se titulky ztrácí.

Dávno je konec.

  a už jen sám tu sedím.

V temnotě kinosálu
 všechno zlé
  ztratilo své tvary
 a detaily malé jako střípky
  štípají mě v hlavě
zítra je první máj

Snad jen z čiré nostalgie,
přivoním si ke kvítkům
rozkvetlé třešně.

---