Bubáček :)

Byl jednou jeden les a v tom lese, pod jedním stromem, žila, byla jedna rodinka.

Ale nebyla to obyčejná rodinka, byla to rodinka strašidel.

Nejmladší z téhle rodiny byl Bubáček, bylo mu pouhých 117 let. Bubáček byl veselé a živé dítě, které si moc rádo hrálo se všemi lesními zvířátky, ale jen ve dne!! Bubáček měl totiž problém - bál se tmy. To by ani tolik nevadilo, kdyby nebyl strašidlo. Rodiče odcházeli každou noc do práce, i Bubáček by si rád vydělal nějaké penízky na brigádě, ale nikde ho na denní strašení nechtěli přijmout. Všechna lesní zvířátka měla peněz dost, zajíček nosil o velikonocích dětem vajíčka, chudé české jeleny sponzorovali bohatí sobí bratranci ze severního pólu, křepelky měly peněz dost ze závodů s loveckými psy, jen Bubáček neměl ani floka.

„Já se chci také nějak živit.“ Stěžoval si svým kamarádům.

„Jsi strašidlo,“ radila mu kamarádka Sova, „tak straš.“

„Já se bojím tmy.“ Fňukal Bubáček.

„Najdi si jinou práci.“ Pípala Sojka.

„Celý týden tu chodí dvounožci a hledají nějaké houby, možná bys mohl pomáhat jim.“

„Ano, ano…“ volali všichni kamarádi.

„Já vím, které hledají, támhle ty malé bílé houbičky.“

A tak Bubáček začal hledat lidem lysohlávky. Jeho rodiče byly zpočátku proti, mysleli si, že touhle prací Bubáček kazí strašidelnou tradici jejich rodině. Časem se ale ukázalo, že lidé byli z houbiček tak pomatení, že své okolí strašili sami, a tak se strašidelná rodinná tradice Bubáčků šířila dál.